MUZOVÉ A OSUDY.

33-

znavače obměňovaly á přerozovaly se za silné
inspirace biblí staré českobratrs}<:é prvky, "tu s
příchutí mysticismu, onde zbarveny racionalisticky,
přijímajíce hned chiliastické blouznění, hned
socialistické naděje. Hauptmann neodhalil sice pevnou
rukou virtuálních kořenů tohoto náboženského zjevu,
nýbrž ukázal jen s plastikou básníka a s jemností
psychologa, jaký zvláštní, nový, odvážný organism
z nich vyrostl ... leč právě českému čtenáři nemůže
ujíti ona význačná podobnost
.-
Avšak dědictví česko-bratrské prosvítá i jinak,
třeba méně významně, románem Hauptmannovým.
Přijaly-li lidové vrstvy slezské z naší Jednoty její
vnitřní obsah a zpracovaly-li jej s mystickou volností,
působilo naopak na nábožensky zaujatou intelligenci
v pruském Slezsku obrodně česko bratrství ve své
zevnější obměně ochranovské. Tento poločeský,
polosaský pietism, oddaný rozkošnickémú kultu
náboženského citu a erotickému poj etí osobních vztahů
k Bohu, vystupuje v románě všude, kdekoliv Quint
mezi kněžstvem, učitelstvem, šlechtou setkává se
s jakýmsi ohlasem; nasládlí dědicové
dobrodružného Zinzendorfa vítají občas "blázna v Kristu"
jako jednoho ze svých a touží si vychovati z něho
průkopníka vnitřní obrody křesťanstvím, v jaké se
jejich nehlubokým a pohodlným dušičkám,
nastrojeným a navoněným to družičkám Beránkovým,
zalíbilo. Avšak Emanuel Quint, osamělý a soběstačný
hrdina náboženské osobnosti, dovede se vždy
vzepříti a vymknouti těmto družným a stádným
nositelům náboženské konvence ... i v oblasti božské
platí pyšné slovo "nepřítele lidu": nejsilnější jest
muž, jenž stoji sám! Nelze' neviděti zvláštního
bystrozraku Hauptmannova právě v tom, jak ostrou
demarkační čáru vede mezi křesťanstvím osobním,
vášnivým, vždy znovu se obrozujícím a mezi kře-