326

ARNE NovAK:

vita; boj s rhytmem často nedovedl dále než k
nerhytmické směsi prósy a verše; tvrdé jakoby
kamenité partie, jež jsou napsány, aniž by byly slyšeny,
ocitají se náhle mezi nekonečnou melodičností
sladkého slova a věty měkce se tulící; přechody obrazů
jsou skoro většinou zanedbány; básně nejsou
organismy, nýbrž impressionistickými nakupeninami. Vše
toto nespojité, prudké, lyricky hazardní a abstraktní
činí lyriku Hillovu tolik nepřístupnou širokým
davům. Její sbírka "Listí s padesátiletého stromu",
kterou dle intencí Hillových přátelé po smrti
zahájili čtyřsvazkové vydání jeho spisů, nestane se

jistě nikdy populární. .

Nasycen kouzlem lesnatého svého kraje,
nekonečným mírem jeho zapomenuté přírody, opojen
krásou a bohatostí vesmíru, splývaje pantheisticky
s tvorstvem, vracel se Hille zase jako bohém v
špinavém haveloku a pro maštěném klobouku do
Berlína. Zvolna stal se tu slavným. Velký berlínský
impressionista Lovis Corinth namaloval jeho obrovský
portrét, jenž jest takřka klíčem k pochopení duše
HilIovy, ne celé: v zracích šumí víno a vzlykají
trpkosti života, ale jas a pantheistický pocit krásy
v nich chybí. Kabaretové a iiberbrettlové hnuti
zmocnilo se Hilla jako sensace. Nečinil námitek:
miloval vždy volnou improvisaci při víně, rád byl
obklopen mládeží a ženami. První jeho podnik
"Teloplasma" v ulici Bellevue záhy ztroskotal;
tím úspěšnější stal se jeho kabaret Dalbelli v ulici
Postupimské v Berlíně. Tu líči jej pamětník
Linhart Adelt takto:

"Dalbelli jest malá italská vinárna u
postupimského mostu. Na zdi jsou vymalovány Neapol a
Vesuv, a na namalované domy jsou pověšeny
skutečné klece s ptáky a z namalovaných stromů
vyrůstají skutečné větve. Dva Vlaši hrají a jeden tančí,