32-

ARNE NOVÁK:

fragmenty v oddílu" Ecce poeta": galerie současných
hlav německé literatury zjevuje Hilla jako
kritického podobiznáře prvního řádu; aforismy bez titulu
sestupují s důlní lampičkou paradoxu a se sondou
instinktu na dno tvůrčí mystiky, do níž se pohroužili
v romantické době neohrožení havíři myšlenky,
Bédřich Schlegel a Novalis, formou fragmentu
Hillovi příbuzní. Ale k větší kritické koncepci Hille
arciť nedospěl, obšírnější jeho práce toho druhu,
"K dějinám novelly", působí zase jen svými
detaily.

Konečně se Hille definitivně vzdal
redaktorských a vydavatelských plánů: ba přesně řečeno,
vzdal se plánů vůbec. Jako starý řecký cynik
objevoval se v ulicích Berlína v špinavém haveloku
neurčité tmavé barvy hubený muž, zasmušilých a
záhadných zraků, s dlouhým, nepěštěným plnovousem,
s prošedivělými, dávno nestříhanými vlasy; hlava
prorokova s krásným čelem skláněla se zvolna k zemi,
ruce, malé, zašpiněné, zakrnělé ruce dítěte nervosně
těkaly po šatu, tak nedostatečném. Všichni chodci
si ho musili povšimnouti; mnozí ho litovali. Špína
nákladních nádraží, nečistota podružných vináren,
hnus ohříváren a lidových jídelen čišely z něho
on byl šťasten, neskonale šťasten. Jako Diogenovi
stačilo mu velmi málo, přátelé, jako herec Vilém
Arent, bratří Hartové, Petr Baum, dali mu často
přístřeší a sousto; někdy přišla však bída. V
rozmarné skizze "Můj štědrý večer" líčí svůj štědrý
večer v kterési chudobné mansardě severního
dělnického Berlína. Kvartýrská právě mu dala
výpověď se slibem vyhoditi ho co nejdříve do zimy na
ulici. Listonoš přinesl mu již tři balíčky vrácených
rukopisů, drama "Schillerova léta učení", román
"Sapfó", demonickou románovou pověst" Krysař
hamelnský" s laskavou poznámkou redaktorovou, že