Mužové A OSUDY. 31
I
rodu očima Řeka: vidi vni bez kteréhokoliv.
postranniho, morálního neb vědeckého zájmu jednotnou,
spojitou krásu, jejíž odlesk lze čisti i v sebe
drobnějším detailu, jen když jest vypozorován s
intensitou a láskou. Jde stříbrným hájem oliv, sklání se
nad záhony růží, poslouchá pění moře, vidí tanec
květí'tna lukách: jest rozkošník a snílek zároveň. N
ejsou tu mohutné rysy, ani plastická krása; nejsou tu
tragedie, za nimiž civí děsná maska osudu: spíše
Anakreon a básnici řecké anthologie než Homer a
tragikové. Tato antika není goethovská, neboť ji
básnily sněni a touha, nekonečná sentimentálni touha
po lepší, krásnější existenci. I heslo, jímž
charakterisuje Hil1e svůj hellenism: "jest krása, tedy jsem"
- jest výraz' hluboké touhy, heslo útěku z dneška
z přitomné bezbarvitosti do přeludné říše krásy.
Leč, co dovede vášnivá touha ve spojeni s jasným
a intensivním zřenim vytvořil tak - to jest tu:
zej ména "román krásy" "Sapfo, básnířka
lesbická ", řada jemně nadechnutých náladových
skizv próse, kde sensitivní hedonik chytá jen čarovnou
pěnu slastného života kultivovaných smyslů
uprostřed přirody nedotčené, bera lásku a rozkoš jako
velkou posvátnou hru k uctění božstev. Dva
Hillovy romány z antického světa zapadly zcela, oba
"Semiramis" a "Kleopatra" vyšly r. 1901.

Vedle kořisti literární z antiky kořist životní,
která u Hil1a padá ještě vice na váhu. Antika vzala
všecku tihu Hil10vu životu, kterou na ni
náboženské a katolické vychování navěsilo; hellenistické
evangelium krásy zastřelo saiský obraz svědomí,
odlesk řeckého čirého nebe vyjasnil chmury rodné země,
vědomi kosmické hry osvobodilo od kruté ideje
zodpovědnosti - a tak z P. Hil1a, jenž za čirých
podmínek domova by byl vytvořil dfla podobná básním
Annetty z Droste-Htilshoffů, plným chmur, mraků,