318

ARNt: NOVÁK:

schema. Ale Gi<wanni nenávidí školu, latinu, autory,
gram matika messera Gilberta, fádního Kikerona.
Utíká ze studii; rozhněvá a rozejde se s pedantickým
otcem, stane se tulákem a dobrodruhem.
Uprostřed vagantů, uprostřed jejich vína a polibků, jejich
dluhů a jejich bezstarostnosti, jejich životní radosti
a' jejich víry v novou bližíc! se dobu mládí a jara
národů, nalézá konečně sebe. Tu stává se básníkem,
poetou z vnitřní vášně, z přebytku citů, z příliš
složitého života smyslů, nikoliv básníkem z konvence
a poetické učenosti jako jeho slavný a tak tvrdý
otec. Tu nachází sladkou a divokou, půvabnou a
démonickou Beatrici, ženu země, jejich sladkých a
jedovatých šťav, které otravují a léčí. Ale jest pozdě:

Giovanni umírá. Tělo umdlené a sesláblé nemá již
síly, hrdý, morálkou a ušlechtilými vadami
oplývajíc! list otcův dokoná dílo zkázy, Gíovanni, když
odpustil otci a když proc!ti! v smrti celou sladkou a
moudrou zákonnost každého života a každého osudu,
umírá v náručí milenčině a matčině.

Giovanni Petrarca, toť nejvěrnější portrét Petra
Hilla: básník ne literát, člověk ne učenec, vášnivec
ne akademik, život ne kniha. Ale celá záhadně
divoká a paradoxní příroda v prvním dechu jara, za
dubnového stoupání míz a nalévání se květů, za
prvních jarních bouří, které bijí do mladých stromů
osypaných bílými květy.

Než, odpor k pedanterii, utajený i propukajíc!
vzdor vyloučeného žáka, revoltující nálada bludného
scholara nebyly jedinými statky, jež si Petr Hille
přinesl z ku.sého studia gymnasijního. Stal se tu, ač
spíše proti školé než školou, humanistou pro celý
život: bezprostřední a vroucí vztah k antice doplňuje
v jeho zjevu organicky rysy, přinesené z rodné půdy.
Tento Vestfálec, rozumějíc! nejjemnějšímu šumu
dubového listí v Teutoburském lese, dívá se na pří-