316

AR.NE NOVÁK:

HilIe bojoval se školou: byla to většinou passivní
oposice studenta, který dosáhl v t. zv. schwanzování
pravé virtuosity. Ale škola vyhrála. V septimě
Hille propadl a musil se vrátiti k rozhněvanému otci.

Hille zůstal vždy z třídy vyloučeným studentem,
vyhnaným a bludným scholárem: byl to jeho životní
osud. Gottfried Keller nesl podobnou kletbu až
hluboko do kmetství a teprve literární slávou cítil se
omyt; HilIe trpěl jí až do hrobu. Jeho životní ideál
byla klassická formální krása, k níž jednou cestou
jest humanistické studium - a s této cesty byl
sehnán; jeho nejvyšší zájem náležel dokonalé básnické
řeči a klassickému výrazu nejjemnější myšlenky,
nejprchavější nálady - a než směl proniknouti k těmto
sladkým mysteriím, dostal consilium abeundi. Ještě
v pozdních letech v prosaické jedné skizze stavil
proti sobě antithesu: nejprve básník - pak
abiturient. Zlý osud připadal mu jako přísný,
nespravedlivý professor:

"ú běda, pane světe,

co zloby v tobě kvete!"

"Pan-svět stal se školařem a zuří nyní chladně proti
mládeži, neboť předpis a přísnost jsou poslední
rozkoší chladných srdcí; na to ještě postačí síly, když již
všecek život odumřel."

A proto staví se Hille vědomě do pestrého
zástupu bludných žáků, potulných středověkých
scholárů, lehkomyslných a svěžích skladatelů
rozpustilých a divokých carmina burana, které podobají se
těm drobným krajinkářským detailům, jež občerstvují
sacerdotální ztrnulost náboženských maleb
středověkých primitivi't. Ion jest vagant, bacchant, goliard,
Erberhardinus, buffo, clericus ribaldus, bratr
slavného archipoety, který zpívá: mihi est propositul11