264

ARNE NOVÁK:

poslední naděje k milenci, který se jí ztrácí v
stoupající mlze hor:

"Recordare, lesu pie,

quod sum causa Tuae viae,
ne me perdas illa die!"

Potom vše zvolna se vyrovnává; hudba se
usmiřuje, okny pronikají zase paprsky slunce, varhany
doznívají: osmělujete se otevříti oči, konstatujete
klidně přesnou gotiku XV. věku a přemýšlíte o
historické' souvislosti.

Quattrocento v Ulmu vytvořilo si vlastní sloh,
s nímž potkáváte se na každém kroku; sloh, jehož nelze
zaměňovati ani s gotickou lyrikou kolínského umění
ani s mužnou hranatostí slavných dílen bavorských
mistrll v Augšpurku a Norimberce; stil poněkud
nehorázný, tvrdý a kostnatý, zamračeně severský, bez
něhy, bez gracie, slovem švábskou gotiku. Zbohatlí
rybáři a barvíři, usazení u hradeb na Dunaji neb na
pilotových domcích při Blauu, pyšní patriciové
nenávidějící hospodářského mohutnění cechů,
vypočítaví kupci, těžící z obchodu mezi italskými,
bavorskými městy a severem, odhalili počátkem XV.
věku potřebu pochlubiti se svým bohatstvím v
chrámě i na ulici, v skvěle zřízeném bytu i v důležité
radnici, tak jako jejich sousedé bavorští a jako
žárlivě a závistně obdivovaní měšťané v Italii.
Několik umělců, kt.eří měli malovati votivní obrazy,
budovati gotické oltáře, vyřezávati a kolorovati
dřevěné sochy pro domácí kaple i výklenky na
štítech domů, zdobiti řezbami chrámové židle i
vyplňovati kamennými skulpturami oblouky nad portály,
našlo se již tehdy uvnitř hradeb: zbožní, poctiví,
svědomití mistři, vyrostlí v řemeslnických dílnách, bez
jemnějšího vkusu, bez hlubších myšlenek. Za jejich
pracemi. jest viděti velké, kostnaté, žilnaté ruce,