228

ARNE NOVÁK:

Kierkegaardova byla formulovala jako typ nového
kněze. .

Individualism svůj dovršuje de Lagarde
aristokratismem; úsili o nového reka sdružuje s úsiIim
o novou šlechtu, postup to, jenž dá se vyčísti i z
posledních fasí filosofie Comteovy a Renanovy, s tím
arciť rozdílem, že místo francouzské maximy o
světovládě filosofického rozumu nastupuje u něho
germánský požadavek světovlády ethického charakteru.
Požadavkem tím ovšem padá v jádře stará
aristokracie rodová a úřednická, pro niž má de Lagarde
zásobu nemilostivých sarkasmů dobře namířených
zejména protí kamariIle německých junkerů; ale
de Lagarde nezavírá přece zraků před nejlepšími,
řídkými živly v staré šlechtě a pomýšlí užíti jich při
reorganisaci německé arístokracie, pro kterouž
vypracoval zvláštní, detailní návrh. Radikalismus
jeho postupu mísí se tu zajímavě s konservatísmem
některých záliby. Jako- pronikavý kulturní filosof
Viktor z Hehnů byl i de Lagarde konservativcem jen
z odporu proti povrchní a plané průměrnosti
nivellisujícího liberalismu, jako on zamiloval si několik
hlavních rysů minulosti z nechuti proti maloduchosti
a krátkozrakosti přítomných dnů. Rozcházeje se
se svou dobou a se svými vrstevníky, kteří pracovali
a mluvili veřejně pro rovnost celé společnosti, pro
obšťastnění a upokojení davů v názorech základních,
prohlašoval se de Lagarde za konservativce, ač
upozorňoval vždy, že jest si dobře vědom etymologie
hesla od latinského předmětného slovesa
"conservare", k němuž sám klade předmět naprosto jiný
než ostatní konservativci.

K individualismu, aristokratísmu přidružuje de
Lagarde požadavek nové, účelné a svébytné výchovy:
jako Fichte obrozuje i on svůj domov souměrně
školou, náboženstvím a národností - a tu praktický