224

ARN~: NOVÁK:

rávány S vládního křesla, nýbrž pouze ethickým
pathosem jejích dětí. Německo jest souhrn všech
německy cítících, německy myslících, německy
chtících Němců: každý z nás jest vlastizrádce,
nepokládá-lise v tomto náhledu v každém okamžiku
své ho života za zodpovědna za bytí, za štěstí, za
budoucnost své vlasti, každý z nás je hrdina a
osvoboditel, činí-li to."

Bylo hy lze souditi, že de Lagarde, jenž takto
těsně sdružil jednotu ethického vědomí s jednotou
náboženského kultu, jenž vždy otevřeně vyjadřoval
plnost a reálnost náboženského svého cítění, jenž
v praxi prohlašoval náboženské vyznáni Židů za
vlastní kámen úrazu veškeré assímilace neb absorpce
v jednotné těleso národní, pokusil se alespoň v
křesťanství nalézti spojovací princip národnostní. V tom
spočívá však jednak jeho modernost, jednak jeho
kriticism, že nikdy podobného pokusu neučinil, liše
se tím naprosto od ostatních konservativně
národnostních theoretiktl a politiků. V protikladu k
Schleíermacherovi definoval de Lagarde náboženský cit
předně jako radost z Boha a z jeho konání, a dále
jako nejdokonalejší výraz lidské potřeby svobody Ř
pro ztotožnění náboženství a křesťanství arciť tu
není místa. Znaje jako historik, filolog, orientalista
a patristik zevrubně dějinný vývoj křesťanství,
odmítaje na základě podrobného rozboru ideje mravního
pořádku a humanity jako názory, o nichž
křesťanství púvodní ničeho neví, vykládaje obsah
protestantismu z velké části jako negativní reakci vůči
velké positivní koncepci katolicismu, nemohl de
Lagarde rovněž souhlasiti s průměrným názorem
konservativní intelligence své doby, jež protestantism
považovala za vlastní náboženský výraz, přiměřený
potřebám národa i věku. Veřej né minění
konservativců o možné shodě víry a vědy, naukového poznání