MUZOVf: A OSUDY.

107

V mohutném a přímo symbolickém tom to
výjevu ze západočeského venkoval ze viděti klíč k
porozumění "Duše pramenů", velikého, ač místy
zlomkovitého románu z moderní naší vesnice, který
jako druhou část básnické pozůstalosti Josefa
Matěj ky vydal" Kruh českých spisovatelů". Uvědomělý
potomek tvrdého a hloubavého kmene selského na
Hořovicku, jemuž dlouholetý pobyt v Praze jen
zbystřil smysl pro životní formy venkova, podnikl
smělý umělecký pokus románově zpodobiti domov
za tragické doby přerodu, kdy starý patriarchální
poměr k půdě ustupuje lehčí, strojové produkci
zemědělské, uchvácené zištnou horečkou současného
života. Josef Matějka, jenž miloval v hrdé a osamělé
své duši nade vše zoufalé boje s čestnými prohrami
a charakterními porážkami, pojímal tento přerod
skutečně jako jev tragický. Nevšiml si pouze
hněvivého a uraženého odporu staré patriarchální selské
generace, reptající ve výměncích a na cestě z kostela
proti lehčímu způsobu těžení a práce; jeho
psychologický bystrozrak uhodl též, jak moderní pokrokoví
rolníci marně hledají šťastné uspokojení a klidnou
radost ve svém podnikání, jak trpí v hlubinách srdcí
ztrátou důvěrného a dětinského poměru k zemi a ku
práci, jak nepatrnými shledávají výtěžky úsilí tak
promyšleného a poučeného. A vedle oněch
roztrpčených dědů a těchto neuspokojených otcú vyrůstá
pokolení nové ... ona generace, jejíž zmatky a
bolesti cukaly v nervech spisovatelových. Slabší,
projemnělé, zádumčivé plémě, nadané neschopností
plodně žít, šťastně přijímat, klidně pracovat; lidé
přílišně záujatého mozku a nedostatečných rukou;
vytrženci z půdy a z kořenú, kteří posléze, když
našli svět iIIusí příliš prázdným, zase se vracejí domů,
do rasy, aby naslouchali v podivném mysticismu
hluboko dole šumící a kroužící duši pramenů.