Lcander Čech.

V osmdesátých letech připravovala řada mladých

učenců a spisovatelů za srdečného rozhořčení
pražských literátů' a za naprosté lhostejnosti
čtoucího obecenstva proníkavý převrat v české kritice
a v názoru na české tvoření slovesné. V
promyšleném odporu k stále rostoucí pražské literární
centralisaci kupili se neodvislí ti kritikové, vyšedší
většinou z filologických studií, kolem moravských
časopisi't, katolicky zbarveného měsíčníku "Hlídky
literární" a bezbarvých dotud "Literárních listt"t". I
přezvali je pražští básníci a povídkáři, u nichž měli
mnohý nevyrovnaný vroubek, pOSll1ěŠI~ě "mor;;vskou
kritikou", ačkoli většina pocházela z Cech, a třebaže
ani jeden z nich nehlásal di'tsledně moravského
separatismu. Byli to přesní, jasní a na mnoze studení
duchové, trpělivě oddaní podrobné analyse, jejichž
ostrým sklům, chránícím oči krátkozraké, často
unikala' živá plnost uměleckého díla. Za to dovedli
s myšlenkovou jistotou a s poučnou přehledností
vyjmouti z rušné a pestré náplně básnického tvoření
obecná pravidla, povšechné zákony, slovem onu