Poznámky.

Položení základního kamene Národního divadla.
"Staropražský obraz" Z jarních dob (psaný r. 1891) kreslí ve
svéživotopisném rámci myšlenkový a citový vývoj uvědomělé vlastenecké dívky Idy
Lhotové, v níž spisovatelka zobrazila románově sebe samu; politické a kulturní
události let 60. jsou živým pozadím děje románového. V sympatických barvách
vystupují staří vlastenci Faktor a Ledecký, vedle nichž Ida Lhotová, Amálka
sládkovic a hlavně nadšený student Kovář zosobňují mladší českou generaci;
rodina Víškova a Kriiger, vesměs z úřednické vrstvy, kam náleží i rodiče
Idini, jsou ztělesněním národně vlažného, mravně pochybného a
zábavychtivého pražanství. Tyto základní rozpory v pražské společnosti, z nichž se
namnoze spřádají osudy Idy Lhotové, pronikají výrazně při slavnosti položení
základního kamene Národního divadla 16. května 1868.

Neutěšený začátek roku 1868, bouřlivé protivládní a protiněmecké demonstrace
studentské mládeže, jež pro ně byla policejně pronásledována. Banka, budova
České spořitelny na třídě Ferdinandově, nyní Národní, kde Idin otec,
kreslený podle Františka Lanhause, otce spisovatelčina, byl úředníkem, není přiliš
vzdálena od Národního divadla. Božena Jahnová, vlastenecká a uvědomělá
choť Jiljího Vratislava Jahna, ředitele reálky pardubské, českého
spisovatele a buditele. Ultra smýšlení, smýšlení, podle názorů odpůrců,
přemrštěně vlastenecké. Belveder, nyní Letná. Ovocná ulice, dnes Ul. 28. října,
Koňský trh, nyní Václavské náměstí. Karel Sladkovský (1823-1880),
vynikajfc! politik a řečník svobodomyslný. Nové aleje, nyní Národní třída.

Z rána před svatbou.

Mezi čtyřmi "kresbami podle skutečnosti z nejvýchodnějšlch Čech", psanými
v 1. 1893-1898, které Teréza Nováková r. 1902 shrnula do svazku Olomky
žuly, zaujfmá povídka Z rána před svatbou (psaná r. 1897) místo význačné.
Pojlť se v nf výsledky studia národopisného a krajopisného s postřehy o
lidové duši a povaze; zřejmě převažuje ještě živel národopisný, hlavně také
poznatky zvykoslovné a pak odborné znalosti lidového kroje a vyšívání,
jež nedlouho předtím spisovatelka využitkovala ve významné
monografiKroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku (1891). Snaha nahromaditi co
nejvíce takových národopisných vědomostí, ukázati vlastní důvěrný vztah ke
krajině i tradidm jejího obyvatelstva jest tu patrna; proto Teréza Nováková
užila v této práci tak vydatnou měrou litomyšlského nářečí a to v oné zachovalé
podobě, jakou mělo v letech 90. minulého století. Neobvyklé jeho výrazy
i mluvnické tvary jsou vyloženy dílem v textu, dílem ve slovníku; kar
akteristické pro nářečí litomyšlsko-poličské, k němuž T. Nováková sáhla i v Janu
Jílkovi, jest vedle změn v délce samohlásek, ztráty iotace (pet místo pět),
střídání souhlásek b-d (holoude místo holoubě), p-t (tyju místo piju) a m-n
(nýti místo míti). Povídka položena jest většinou děje do velké, rozlehlé a krásné
vesnice Budislavě jako většina knihy Olomky žuly; tu T. Nováková pobývala
po několik let o prázdninách, zde se zahloubala do lidového studia. Budislávek,
Na skalách, Na hrázi, Hradisko, Zámeček, jsou části vesnice, rozložené mezi
lesy, dílem i na skalách; potok Desinka dělí Budislav od Kamenných Sedlišt;
osady Mladočov, Poříč, Desná, Dolní Oje zd, Chotěnov leU od Budislavě směrem
k městu Litomyšli; městečko Proseč a vsi Podměstí, Vranice, ZdlWaz za lesem
směrem k městečku Skutči. Vedle poměrů poddanských (Budislav náležela

121