Země, obdařená neskonalými krásami a zvláštnostmi přírody,
která tyto dary uměla proměniti v bohatství nikdy nevysýchající,
a která právě v nejpustších skalách, v nejchladnějších, téměř
mrtvých výšinách, kde již ani travné stéblo ani mechový lístek
neroste, a kde by zoufal si a nečinně ve klín skládal ruce lid jiný,
dovedla si nalézti zlatý pramen; země neohrožeností, bojovnou
odvahou svých synů a dcer osvobozená, moudrostí svých správců
pak uklidněná; země, kde přes propasti národnostních rozdílů
a náboženských přesvědčení spojují se ruce všech k společné práci
v prospěch vlasti, k dobývání nejvzácnějších statků hmotných
i duchovních přítomnosti i budoucnosti: jaké to Dorado občanů,
jejichž život i duši tíží násilnické jho, často dvojí a trojí, již vidí
a slyší kolem sebe svár neutišitelný, jejichž bratří zapomněli na
svoje hrdiny minulosti a nenaučili se ještě zrakem jasným a
zbožným dívati se na průkopníky svých lepších dob!

Dvojí tvářnost Helvecie, jako končiny nikdy nevídaných krás
přírodních, a vlasti uctívaných hrdin, zprovázela mne toho dne
do konce. Ustavičně objímal mne čarovný proud lahody modrého
jezera, jeho měnících se břehů, tu sráznými skalami přímo do vod
se potápějících, tu zelení břečtanu obrostlých; pod oblaky v
daleku svítil sníh, na horských terasách bělaly se spanilé
zámečkysanatoria Seelisberg, Biirgenstock, jinde v městečku Brunnen,
v Buochsu a při rázovité hospodě Treib, šplounaly jasné vlny
až k samým základům stavení; tu nedotčeny čněly do výše hroty
hor a zvláště Mythy vypadaly jako obrovské sloupy světa, tam
skály proměněny v galerie a oblouky silnice Axenské, pod níž
a nad níž provrtáno pohoří Gotthardskou drahou. Při tom mysl,
proudem krásy zároveň konejšena a rozkochána, zastavovala se
u dějinných mezníků, u zeleného vstupu k Riitli, u kamene
Schillerova, jenž mocí své poesie z hrdin Helvecie udělal hrdiny
světové, u kapličky TeHovy, kde výtvarné umění připojilo se
k chvalořeči umění básnického.

A když za přístavištěm Fliielen a za stanicí Altdorf opustila jsem
ovzduší bojovníků za svobodu švýcarského lidu, vstoupila jsem
ihned do území jiných hrdinů. Hrdinů moderních. Změnila se
doba, její zvyky, její lásky; co bývalo předmětem nejvyššího
obdivu a uctívání, veliké promyšlené a vítězné války, stalo se
prostě souborem vraždění a jediné účel činů těch, vyproštění
otčiny a získávání jí volnější budoucnosti, nedával nadarmo
zblednouti gloriole slávy. Na místo hrdinského ničení nastoupilo
hrdinské podmaňování, překonávání: překonávání se, překonávání
a podmaňování si přírody důmyslem, trpělivosti ve prospěch
ostatních.

112