už ich hnali s děckama ke křtu, do domu Páně, už, když dědeček
zpolehoučka z tohoto světa se ubíral, přivedli pastora, třá vo něj
žádnej nezkázal ani nedbal! A bratránka otcova toho diu
neutratili! Žalovali sousedi katolíci na faře ve městě, že se žádnýmu
Bohu neklaní, že adamitský hanebnosti provozuje, a taký panáček
dosvědčil, na kázání že nechodí, že ho nezná. Volali ho na
kancalář vrchnostenskou - už je tomu romada let! - a tam ho
pan vrchní vyslejchal, eště s jedným knězem, kerýho je
náboženství, či esli, jak je obžalován, žádnýmu Bohu se neklaní? Strejc
poudá po praudě: "Kořím se Nejvyššímu Bohu živému, který jest
ve mně a já v něm, jiného Boha neznám." Pan vrchní zasej, esli
je katolík neboli helvet? A strejc - částějc mi to otec můj
vypravoval - vykládá: ,Počítám se za nekatolíka bez náboženství.
Helvet nejsem, to jejich dlouhý modlení a naříkání se mi
protiví, - a katolíci, ti zasej toho svýho Pána Boha ze dřeva řežou,
z mouky pečou a do jarmárek zavíraj.' Jak to dořek', ten kněz
mu vyťal políček, že mu kreu zalila tvář, '- na oči neviděl - p
Ale ten pan vrchní, neboli krajskej, velebníčka pokáral a strejce
se ujímal, byl asi stejný přesvědčenosti, říkali, že je svobodnej
zednář. Pár tejdnů si tám na zámku strejce stejně v šatlavě
nechali, zkusil dost _ce

"Troufám," podotkl dědeček Lexů zamyšleně, "že mezivá
velkejma pánama dost je těch, kteří smejšlejí jako my, jenomej že
to neřeknou. My sme poctivější."

"Stejně teďkomejc už nejní takovýho pronásledování, jako za
starejch dob," chválil si mladý Mlejnek z Pasek, "už nejsme
pořádem volaný na vrchnostenskou kancalář, a ouřady ve městě sou
daleko!"

Zamračený Faimon úsilovně vrtěl hlavou. ,,Sme trestaný napořád,
panáčkové choděi' jak za stara, a četnická helma zablejskne se co

chvílu ve vobci!" .

"Bratře Faimone," konejšil jej Kvapil, "přecej je líp - a ešče
bude, dyž se přičíníme a světlo ducha roznášet budeme tam, hde
dosávad panuje tma! Přecei už nejsme vrchnostem za dobytek,
sme každej svůj a Neivyššího."

"Jenomej se ich, bratře, zastávej," vyčítal Faimon s nesmírnou
trpkostí, "co mi uďáli, to nejní nic? Neistarší ratolest mi vzali,
a teďkejc hocha vychovával' podle světa a ve víře modlářský,
před dřevem ho učel' klekat, za rod svůj, za bratry a sestry se
stydět a jich zapírat! Trestá, ba trestá mě svět! Když holku do
školy posílat nechci a nemůžu, protože stále ve škole ducha
přebývá, do šatlavy mě zavírají ... Modloslužebníci sou to, uctívají
Boha dřevěnýho a Kristově sukni, od biskupa darebáka
vysta
77