chdy pomálu. Taky bych ich moh' sousedům v Javorově
přečíst? - Lamplot u fáry, Janko vod potoka a taky vedle našich
Kopecký rádi se dočtou, co se ve světě novýho sběhne. Já dycky
im noviny svoje čtál, "Hlasatele" a teďkome.ic "Bethanii". Ti se
podívěj', až im řeknu, nač se vy s kamarádama chystáte!"
Dělník vytáhl ze stolu zásuvku a vyndaval potištěné archy, z nichž
některé byly sluncem do Huta ožehnuty, jiné sem tam pomaštěny
a v rozích zahnuty; doručil Šmatlánovi slušný balík, a tento,
složiv si jej, snímal klobouk s "veřtatu". "Nespěchejte, občane,"
zdržoval jej dělník, "vždyť ještě pozdě není!"

"Och, je dlouho, je! - Nedostal bych se dom, máma bude čekat
i Mi1ča. Taky sem vás tuze meškal, - říkal jste si na knihách,
neboli novinách ... "

"Mám času dost. Když tedy přece spěcháte, vyprovodím vás

kousek, můžeme se třeba stavit u občana Zahradníka." "

"Neé, neé," odpíral Šmatlán netrpělivě, "měl sem s nima
mrzení ... ani teďkejc kolem jejich stavení nepudu. Dám se
zrouna s kopce, po stežníkách, budu doma spíš." "

Na záprsni se stará Hamernička ještě tiše na růženci modlila. Syn
její se zamračil. "Ze toho nenecháte, matko!" křikl, skláněje se
k uchu jejímu; stařena sebou trhla a smutně sepjala ruce. Šmatlán
dával jí "s Pánem Bohem" a ona vděčně odpovídala. "Přijďte
k našim zasej, pantáto!"

Na cestě mezi betlémskými domky ohlíželi se a vyhlíželi muži
i ženy, s kým se to ten "socijálista" Hamerníků vede, a stařeny dvě,
horlivé navštěvovatelky javorovského domu Páně, významně na
sebe kývaly a si šeptaly, od Šmatlána pod lesem každý že to mohl
čekati, že k takovým koncům dojde. Vybočili z vesničky a kráčeli
nyní pod krásnými kvetoucími jeřáby horského stromořadí, před
sebou majíce tajemné výhledy do černého, hodně již temného
boru. Vstoupili, malou chvíli šli po cestě jehličím pokryté li
dlouhými kořeny prorostlé a již znova otevřel se jim pohled na
krajinu: svah Vysokého vrchu skláněl se k javorovským chalupám
a kostelíkům, všelijak sepů něm mezi poli vinula stezka, a silnice
příkrá přímo na horní konec sestupovala. Šmatlán· prosil dělníka,
aby ho již neprovázel: "Tedy jen sousedům javorovským taky
trochu mozky vosvěťte," napomínal Hame"rník, když mu tkadlec
opětně děkoval, "a přijďte si pro nová čísla, až všecko
přeříkátepůjčím rád. Třeba se také v Poličce u faktora sejdeme."
Tkadlec po stežníkách šel jako vrtohlavý; tolik neobyčejného,
nezvyklého dnes slyšel! A co noviny ještě mU povědí. " Pečlivě
ukrýval sdloutlý balík pod kabátem. Nepochlubí· se s ním
každému, jen těm, kteří mají "touhu po nové pravdě".