Musíme si proti kapitalistům všichni podat ruce a svorně
postupovat - říct, až sem a ne dále, takhle a takhle nám musíte
platit, takhle a takhle s námi jednat, a - pak to půjde."
šmatlán se Hamerníka skoro bál; chtěl se postaviti proti všem
pánům, lidi chudé nabádati, aby šli za ním! - on postavil se
jen proti faráři, proti vyučování katechismu a co nadělal si
nepřátel a konečně přece podlehl
.-
V tom stará vetchá Hamernička dvířky vedle kamen se
přišourala a pecen chleba na stůl kladla, prosíc, aby si pantáta u nich
ukrojil; chléb byl bílý, trochu trupelnatý. "My doma nepečem',"
vysvětloval Hamerník, "nestojí to za to, jsme jen dva. Kupujeme
z hospody nebo u žida, - já když do Poličky jdu, taky bochník
přinesu, jím bílý nejraděj'."

Šmatlán si ukrojil, posolil a sousta pomalu pojídaje, zase po
sedničce se rozhlížel. "Koho pak to máte?" nezdržel se pozeptati,
ukazuje na přilepené černé obrázečky.

"Vystřih' sem si z našich novin podobizny dělnických vůdců.
Tenhle je Marx, vedle něho Engels a pod ním Lasalle."

,,0 těchle pánech nichdá sem neslyšel," pravil Šmatlán uctivě.
"To v Praze neboli v Brně žili? A dlouho už tomu?"

"Ale kde! žili v německej říši, a taky ve Francouzsku, v
Angličanech takovejch vůdců bylo a eště slavnějších, jen že je nemám
na obrázku. Všude už vod tý francouzský revoluce se to
hnulojenom u nás v Čechách a na Moravě kde nic tu nic! Ten pan
Lasalle byl prej hrabě a přece se postavil k dělníkům!"

Šmatlán zase obrázky okukoval a v duchu se divil, jak mU'Jho
mladý Hamerník zná; ani se netroufal jej z vypravování
námítkOll nějakou vytrhnouti. Náhle vzpomněl si dělník: "Což občan
Zahradník? Proč nepřišel?"

"Stavěl sem se u nich, děcka pospávaly, - nemohli ich nechat
jenomej tak ... " vyhýbavě povídal Šmatlán.

"Což "Cervánky", taky jste mu půjčil? A co jim občan Zahradník
říkal?"

"Abych praudu čistou řek'," vysvětloval šmatlán v nesnázích,
"pro tole on zeť nebude! A taky mu ve Tříšti nahnali .,trachu,
hovořili, že vy smejšlíte šecken svět rozbít, '- říkali vám
socijálista, a ti prej to maj' v oumyslu."

"Však nynější svět nezasluhuje než rozbití - sám, občane,
uznáváte, jaká v něm nespravedlivost - - a že jsem socialista,
k tomu se pyšně znám!"

"Pěkně vás prosím, mi řekněte, kerý je to slovo, nichdá sem ho
nečet ani neslyšel?"

"My dělníci si vlastně říkáme sociální demokrati; znamená to; že

61