doma uschovanejch dost, půjčím vám, co budete chtít, - to se
vám jak se patří v hlavě vyjasní."

Šmatlánovi zablýsklo se v očích, ale přec řekl: "Třá bych
paňmámě Hamerničce překážel!"

"Bude ráda. Pořád vyčítá, že s nikým ze sousedstva nekamarádím.
U našich si pěkně pohovoříme, matka naše nás vytrhovat nebude,
je chyná na sluch už dávno. Tedy přijďte a pro občana
Zahradníka se stavte, má k našim na Betlém blizoučko."

Šmatlán neřekl ničeho, ale pomyslil si, Zahradník že asi sotva
přemluviti se dá. Přejeli již javorovský kostelík katolický i
evangelický "dům Páně" a tkadlec chystal se zabočiti mezi louky ke
své chalupě. V zahradě farské procházel se mezi květy mladý
farář, a když Šmatlán pozdravil, pozdvihl slaměný klobouk, ale
udiveným pohledem utkvěl na jeho průvodci. Šmatlán přes
mostky bral se k lesu, a mladší tkadlec záhy kráčel po úbočí
Vysokého vrchu. Doma se Šmatlán ani ženě, ani Milče o ničem
nezmínil; "Bethanii" i "Červánky" pečlivě uložil a s chvatem
konal přípravy na zítřejší den, by se dříve k četbě dostaL Z
večera obě ženy ustavičně někam ven posílal; obával se, že by
mu překážely.

,~

* *

Než se ještě Zahradník přichystal do Javorova zajíti, přišel tchán
v neděli časně odpoledne, as tři dny po oné cestě z Poličky,
k němu do Tříště; nesl mu "Bethanii" a vyzýval ho, aby si spolu
vyšli na Betlém, že by se mohli zastaviti u Hamerníků a pak
společně do Javorova k nim, Šmatlánům, na besedu zajíti. Snad
by se i Růža s dětmi mohla vybrati, poskočily by si v lesíku,
zatím co by muži pro Hamerníka došli. Zahradník při tchánově
výkladě rychle pohlédl na ženu, která u kamen nádobí domývala
a v mísníku je pořádala, oba se zapálili, a mladý tkadlec počal
se na lavici pod oknem nepokojně vrtěti, jakoby nevěděl, co si
počíti. V konoušce spalo nejmenší děcko, ostatní dvě na
postýlku, - nahonily se před polednem tolik, že hned po obědě je
matka uložila. V sednici až na Růžino slabé řinčení nádobím
panovalo úplné ticho, a Šmatlán, jenž seděl nedaleko zetě u stolu
v rohu, marně čekal, že někdo promluví. Konečně stal se
netrpělivým a řekl skoro mrzutě: "Jako byste neslyšeli! Chystej se,
zeti, přecej! Esli nemůže Růža hnedkom pro děcka, stavíme se třá,
až vod Hamerníků se vodeberem'."

Leč Zahradník s "lajce" nevstávaL "Proč bychme zrouna k
Hamerníkom chodili? Skorem ho neznáme, můžem inám na besedu!

57