učení, na kněžství ustanovení, Spasitele našeho Krista Ježíše
následovníci, přecej nepsali lže a nás neklamali!"

Hamerník zasmál se zase tak řezavě jako v Nové Kamenci.
"Následovníci Kristovi! Pěkní následovníci! Kristus byl chudej,
byl občan, dělník, jako já a vy, pracoval slovem a duchem jako
my rukama, neměl kolikrát, kam by hlavu složil - a tihle!
V samým zlatě se hrabou a i ten nejmenší z nich je hrdopýšek,
o člověka sprostýho zavadit nechce, jen si ho podrobit. Mějte,
občane, rozum, to, co píšou a na kazatelně mluvěj', jsou jen
slova - skutek utekl"

Šmatlán vzpomněl na nebožtíka Hronského jak byl nepřístupný,
·na jeho nástupce, jakým je velkým pánem - vzpomněl také, že
ten, jenž mu kdysi byl pravým následníkem Krista, vytrvati
nedovedl ... Ale přece nechtěl Hamerníkovi úplně za pravdu dáti:

"Neříkám, že moc a moc lidů protivá Kristovu naučení
nebloudí, - ale my evandělíci reformovaní řídíme se podlevá mistra
Jana Husa a podlevá biskupa Komenskýho - a to přecej byli

v, št I ' K . t J v'š "

verm apo o ove ns a eZl e
.-
"I neřídíte," směje se odpíral Hamerník. "Řídíte se podle toho,
co vám který farář poručí a káže! Mistra Jana Husa a biskupa
Komenského toho si i já a naši vážíme!"

"A kerý ste vy víry?" ptal se Šmatlán skoro bázlivě.

"Rodiče byli katolíci a dali mě ve svý víře pokřtít, - ale já už
dávno ty bludy prohlíd' a vodhodil. Jsme teď se soudruhama
svobodně smýšlející občané bez vyznání."

"To teda nejste ani na tu, ani na druhou stránku. Už rozumím,
proč žádnejch novin nečtete. Na velebný ani na dvojctihodný
pány nedržíte, a v tom "Deníčku" je stejně jen vo samej vojně,
nebo kde se jaký neščestí přihodilo, - to duši k Bohu a pravdě
nepovznese." A Šmatlán pohlédl na Hamerníka útrpně, jakoby
mu bylo líto, že tento rozumný člověk postrádá duševního
chleba.

"My nepotřebujem' žádnejch kněžskejch ani císařskejch novin,
my si je píšeme a vydáváme sami," pravil Hamerník, přikláněje
se k Šmatlánovi.

Ten potřásal nedůvěřivě hlavou: "Přecej sprostej člověk nemůže
vstanout vod veřtatu neboli vodložit motyku a přichytit se péra,
aby psal inším lidem pro poučení!"

"Proč ne? Má rozum jako ti bohatí páni a kolikrát lepší. Já sám
nejedenkrát, když jsem co nepatřičnýho spatřil, jsem si sed' a
do našich novin to napsal - však to v tiskárně opravili, když
to nebylo na vlas dobře napsáno. A jsou mezi nám a taky lidi

55