k nám víc než čtvrt hodiny. Já jsem Hamerník, z Betléma,
numero třetí."

Zahradník ještě nedovedl se zhostiti nedůvěry. "Přecej Hamerník
mladý umřel ešče za svobody, může tomu bejt skorem půl roku,
a starý ten už je romadu let, už snad sídmý, zakopanej.
Hamernička teďkomejc je v chalupě sama," vykládal suše, zpola k
tchánovi jsa obrácen.

"Bejvala," odtušil průvodce skoro podrážděně. "Když bratr Bobeš
umřel, matka mocí mermo chtěla, abych šel domů, chalupa že
bude moje, škoda ji prodávat nebo najímat a dělat že si můžu
taky podle libosti. Sel jsem, abych pravdu řek', dost nerad, jsem
v Brně skorem od šestnácti let, dělal jsem tam v nejpřednějších
fabrikách, plat mi šel hezkej - a v Brně je docela jinačí svět než
na naší samotě - tam člověk pozná, o čem u nás jaktěživ
neslyšel ... Votevřou se mu mozek a voči ... Ale když matka
ustavičně lamentila, že je jako kůl v plotě, přijel jsem. Taky jsem
hned práci v Poličce dostal - a dobrou - umím dělat docela
jinačí dílo, než zdejší - a ještě mne faktor přemlouval, abych šel
do Svitav, do Brněnce, že se můžu každou sobotu vracet. - Ale
to matka naše nechce - no, dokavád bude živa, udělám jí po
vůli - ale pak zase se do fabriky některý dám, u nás na Betlémě
to nevydržím - -"

Muži poslouchali nenadálého druha, Šmatlán upřímněji,
Zahradník mračivě. Hamerník dobře si toho povšiml a obrátil se
k němu s přátelskou otázkou: "To jste jistě slyšel, že jsme byli
u Hamerníků dva bratři - sestra, nejstarší šla s mužem,
Navrátilem, do Ameriky, za jeho přátelstvem."

"I, já se těch Betlémskejch mnoho neušímám - nemám na to
chdy -" odtušil Zahradník neobměkčen, "a taky jsem byl na
vojně, to se člověku sousedstvo z paměti vytratí. Vy ste vojákem

nebyl?" .

"Byl jsem silně slabej; hned, jak mě prohlídli, řekli "untaublich".
To víte, tkalcovina· síly nepřidá, je to jedno, doma nebo ve
fabrice. - - _"

"Ba, ba!" přisvědčoval Šmatlán horlivě. "Prsa bolej, nohy
slábnou, chdyž pořádem ty podnůžky šlapou - prachu a pazdeří
se kadlec naloká, diu si plíce nevotráví!"

"A proč kalčíte, když je to takový?" namítl Hamerník, dotknuv
se Šmatlána ostrým pohledem a skoro úsměšně koutky svých rtů
stáhnuv.

"Dyž ste zdejší, přecej víte, jak to chodí. Pole nás neuživí,
sejeme oves, jeřici, bandory sázíme - žito ozimní stejně sněhy
vyléžej' - šak víte, jak málo obilí platí! A což ti, keři nemaj'

••