nejbližší cestou na Budislávek uhánělo . .Jako kůzle, Kačku majíc
na zádech, vylezla Máňa k vysoce položenému statku Blažkovu,
kam před chvílí průvod ženichův s družbou, dvěma starosvatbími
a ženichovým přátelstvem byl přibyl. Prodrala se obratně zástupy
a přišla ještě v čas, aby slyšela, kterak Jan .Janko z Borku říká,
stoje vedle Helenky Blažkovy a .Jana Krčmáře, dlouhý "vinš",
v němž v jejich jméně oběma rodičům za chování a dobré
vy.:hování děkuje. Uzřela, jak mladý párek "Blažkom" i "Krčmářom"
nohy a ruce líbá, a jak staří navzájem ruce na hlavy mu kladou,
jako že mu dávají svoje požehnání. Uzřela Máňa i matku,
Podskalskou i Horačku, všecky skoro stejně přistrojené - a za nimi
na stole stály kytky v pryskách, samý panáček, dracoun, pozlátko
a flířek.

Nevěsta se Máně tuze líbila; nad pentlíkem měla nesčíslných
skládanek a při nich fábory všech barev, nad skládankami v týle
věneček - bylo znát, že je bohatá. Toť, ono to bylo nastrojeno
všecko, i ti mužští byli košatí - měli na sobě "čtvero", a když
do vozu a na koně se sedalo, bylo to samý fábor růžový a
červený, samé zrcadélko a samá rozmarýna! Holka ještě viděla, jak
svatebčané do vozu sedají; do prvního ženich s družkou a pi'áteli,
do druhého nevěsta se starou svarde a družičkami, pak zase dvě
starosvatbí, ostatní přátelstvo a hosté. Mánina matka i Podskalská
a Horačka měly v pryskách kořalku růžovou, nalévaly po cestě
do kalíšků a z ošatek házely koláče divákům.

Holky Blažkovy, k nimž se i Bobeš byl přišoural, pochytily jich
také několik a hned je nakously; pohlížely za vozy, dokud tyto
od statku po hrbolaté a kamenité cestě pomalu sjížděly, - ale
pak, když na silnici dojely, brzy Máně i ostatním divákům s očí
zmizely. Máňa se sourozenci ubírala se nyní domů; věděla, že by
se matka velmi hněvala, kdyby za svarbou lesem až do Proseče
běžela. Na silnici nebylo ničeho, co by její zvědavost lákalo a
ve statku, třeba že by jí tetka Blažková nebyla vyhnala, měly
ženské plné ruce práce se strojením "ídla", byla by jen na
překážku. Děti, přišedše domů, vyhledaly si, co jim matka k jídlu
nechala, a pojedly s dědečkem Kerhartem, jenž se byl také

vrátil. .

Okolo druhé hodiny zarachotily vozy v lese na Borku .,- svarba
se vracela, Helenka Blažkova byla už ženou, už nebyla
maminčina! Děti běžely zase ke Krčmě, aby viděly, kterak svatebčané
tancují, a Máňa dost se divila, že mámě i Podskalské a Horačce
i při tanci tak pevně na hlavě sedí zpropadený ústroj, kten', se
jí z rána tak snadno rozsypal a jí tolik strachu nahnal. Ještě ji
"páta" pořádem pálí!