a ona, slota, kdesi se mešká! Ze sem rejš sama nedošla." "K
Filoménce je teknej kus zeme a k tomu pořádem skoro do kopce _"
omlouval hospodář dcerku, "eště tu bejt nemůže - nejní fták!
Šak ona Máňa dojde; iá du se do komory přistrojit, esli pak's
mi šatstvo z truhly vyďála?"

"Toť, visí na dydýlkách od svítání, bude tekne provetráno,
hn<'dkom do komory to snesu," mluvila Blažková horlivě a již
mužovi co neirychleji sloužila, aby, vrátí-li se nyní Máňa, ihned
do statku mohli se oba vypravit - bylať vůsmá již minula a před
desátou chtěli svatebčané z Budislávku vyjeti.

Muž vyšel za chvíli z komory s uherkami vyleštěnými, řemínky
pod koleny ozdobně svázanými, bělostným obojkem z košile přes
bruslek přehnutým; širák držel v ruce a přes ruku měl ještě
kazajku. Vybízel panímámu, aby mu hedvábný šátek na krku hezky
uvázala. Blažková seděla na lajci, pohřížena jsouc v trudné
myšlení o Mánině nevysvětlitelném otálení; vytrhla se z "myšlínek"
a učinila k ho~oodářově pobídce. Ale byla všecka popletena, nehoť
pantáta ji zakřikl "Cák zaseje, mámo, pleteš, - cák sem
Němec z Litrbach, že ny šátek na dva uzly vážeš?" Blažková smyčku
opravila, ale pak zdvihla fěrtoch svůj tmavý k očím a lkala' .• Já
nevím, kerak to s náma bude - my na statek nedojdem -jaká to
bude haňba! Cák .ienomej se ďoučeti přitrefi1o? - snad kdesi leží
potlučena - a my se í nedočkáme." "I slota," rozhněval se nyní
také Blažek, "nic se í nepřitrefi1o, je přecej deň dýlý, mešká se
II krčmy a poslouchá, kerak vyhrávají!" Aby zlost obou rodičů
Mániných ještě se zvýšila, přiběhl osmiletý Bobeš s novinou, že
pantáta .Janko z Borku již se kolem kvíčalnice a hráze ubíral do
krčmy k ženichovi, že měl přes kazajku a brudek ještě plášť
a že byl široký iako Mikuláš. Přenešťastní svatebčané ihned si
v duchu líčili, iak když se družba dostaví za nedlouho průvod
z krčmy k nevěstě se hne a jak mezi nevěstiným příbuzenstvem
iich nebude!

Blažková nyní již očí neutírala, nýbrž zcela do opravdova plakala
a vzlvkala a neustále starší své dcerce slot a tlouků spílala. "Běž
ke krčmě, Bobši," pravi1a mezi vzlykotem hošíkovi, "a podiv se,
esli tam Máňa neposlouchá muziku. Esli i uhlídáš, ať hnedkom
chvátá dom, že se í dočkat nemůžem - sic bude řezaná a do
ch1ívka i strčím!" Bobši nemohlo býti nic vítanějšího, nd ke
krčmě doběhnouti: panímáma krčmářka jej zná, snad mu nějaký
mls po&:trčí, zvláště nyní, kdy jeho rodiče přijdou s ní do pHzně.
I dal se ihned do běhu; sotva však na dvorci se ocitl, počal hlasitě
volati: "Už Máňa de, už de, už je tu!" a pak, ač tam ničeho již
neměl vyřizovati, uháněl ke krčmě.

34