uzlík dovoloval. "Já přecej jenomejc bita budu. Mějte se tu hezky
a Pán Bůh zaplať," loučilo se znova a již utíkalo.

Tentokráte kráčejíc s kopce a kolem Cikánky neohlížela se Máňa
ani do údolí ani po Fialově studni, ani k Mladočovu. Měla na
mysli pouze, zdali ještě v čas se vrátí? Kdyby na tom
mladočovském kostelíčku jen hodiny bily, aby věděla, jak je dlouho.
Stežníků na urážku tu je málo a kde jsou jaké, je cesta po
silniti skorem rovněž tak dlouhá. A dnes se Máně zdála přímo
nekonečnou! To trvalo, než od Cikánky k poříčské kapličce, od ní
k hospodě "pod hájkem" a odtud urážkou po louce k mlejnu
v Kalibánce došla! A Kalibánka rozkládá se na počátku vsi, kdežto
Blažkovo stavení bylo skorem na samém konci, ~ za ním byla již
jen Kvíčalnice a chalupy na Borku. Máňa chvátala, vlastně chtěla
chvátati, ale nešlo jí to; byla již příliš unavena, při tom tísnil ji
strach, co dostane ran - - Umiňovala si pevně, že nepoví o své
nehodě, aby matku ještě více nepohněvala. Ona se toho panímáma
stýjně doví, až se po službách Božích u Filoménky staví!
..Obavy, jež děvčeti cestu stěžovaly a ztrpčovaly, nebyly bez
základu. Panímáma Blažková, jakmile pospravila dobytek, mléko
do kameni ce odnesla, nádobí uklidila a dvorec zametla, šla se
ihned do komory umejvat, vlasy si zaplítat a se strojit. Chtěla
býti hotova, než se hospodář vrátí, aby mu byla k ruce, kdyby
něčeho potřeboval. Při strojení libovala si, že je košile s
vejložkem i spodní kanafasky hodně tuhy, - bude pěkně široká! Rychle
navlékala životek, šněrovala dlouhou pentli kolem háčků semo
tamo, nahoře ve smyčku zavázala a za šněrování puntek zastrčila.
Vzala ještě mezulánku a fěrtoch - byla hotova - a teď aby tu
Máňa s čepením od Filoménky již byla!

Leč po Máně nebylo ani památky, ač Blažková, jakoby její
příchod vynutit chtěla, stokrát na záprseň, z branky, ba i přes lávku
na louku vyběhla. Netrpělivě popocházela hospodyně po stavení;
tu šáteček bílý vyšívaný a modlitby do ruky si přichystala, tu cosi
na kytce opravovala, tu zase se přesvědčovala, má-li nachystaný
renčník křížový a nějaké ty krejcary pro žebráky, - a mezi tím
zase vybíhala. Ani ten muž nešel - co si na statku u nevěsty jen
pomyslejí! Konečně se Blažek z pochůzky vrátil a žena ihned mu
vyčítala, že je dlouho, že v čas nedojdou. "Dyť ty, paňmámo,
stejně nejsi schystaná," odpovídal hospodář. "Bodejť byla!"
durdila se Blažková, "cák nevidíš, že sem šecka přistrojena ˆ
jenomejc eště plášť navlíknu!" "A to pudeš takhle vlasatá jako
ďouka?" smál se jí muž. "Cák si mám počít, dyž ny ďouče od
Filoménky z Desný nende," naříkala Blažková skorem plačtivě.
"Před šístou sem i vypravila, už by třikrát mohla bejt přijdutá

3 490-4.

33