pravoval její starý přítel krejčí Zeman u lesa. To prý za starých
časů, když ještě kameny rostly, chodíval k balvanu z lesa jelen
a každodenně na kameni líhal, pročež kraje výš vyrostly než
prostředek. I dnes okamžik tu stanula, hrst zaječího zelí si utrhla pro
žvýkání, a si umiňovala, že kterýsi "deň" se tu staví pro jelení
skok; užívalať Blažková odvaru z něho, když nedalo se jí dobře
máslo stlouci.

Och, ten krejčí Zeman, "nejní možná" co ten zná povídaček
všelijakých! Není místa v Budislavi, na Sedlištích, ba ani v Jarošově
a v Poříčí, aby o něm nějakou památnost vypravovati neuměl!
Máňa Blažková u něho trávila, kde jakou volnou chvilku měla.
Mnohem raději u pantáty Zemana seděla a jeho hovoru
naslouchala, než by se s dětmi byla "pousi" toulala a skotačila.
Doskočila mu pro hedvábí, režné niti, dracoun, dekturu nebo
podšívku do Proseče, aby matka nevěděla a i jinak mu posloužila
podle možnosti, proto měl krejčí Zeman holku rád, u sebe v
sednici ji trpěl a jí vypravoval. Dověděla se, od čeho že jmenuje se
Budislav, v lesu v horním revíru proč říkají "Zubří hlava", proč
na blízku "vysokých stromů" v lesích novohradských stojí kříž
na mlýnském kameni. To prý unavený a žíznivý cestující šel
krajinou a přišel ke studánce, která prýští na svahu naproti skále
Hradisku; spozorovav čistou a hojnou vodu napil se jí a zvolal
pak: "Budiž jí sláva!" A v horním revíru zase jakýsi drvař kácel
stromy a brával si do lesa chléb, který na kámen kladl, každého
dne se mu chléb ztrácel, aniž drvař vypátral, kdo by mu jej bral.
Tu mu kdosi poradil, aby chléb namočil do "gajstu z kořauky".
Drvař tak učinil, chléb zase se ztratil a když drvař přišel pod
strom, kde chléb byl, uzřel zubra kořalkou zmámeného. Toho
pak domů přivedl. Kříž na mlýnském kameni postaven byl od
zpronevěřilého mlynáře panství novohradského, který mlýnský
kámen až sem vysoko do lesa přivléci musil. I o Toulovcově
kapličce a o jeho maštalích Zeman vypravoval, jakož i o starých
tvrzích, které na Jarošově, ve Stříteži a na polích u Kamenných
Sedlišť za dávných dob stály. U Sedlišť snad i kaple byla, neboť
tam nalezeno zvonítko, jakého užívají ministranti.

Avšak nejen i pro pověsti Zemanem pěkně vypravované Máňa
ke krejčímu ráda chodila a u něho hodiny proseděla; lákalo ji
tam ještě něco jiného - jeho řemeslo. Dědeček Kerhart býval
také krejčím, ale ten dělal dílo panské, na faru do Mladočova,
pánům kantorům ve vůkolí a takovým lidem, kteří za obchodem
mnoho do světa chodili a tudíž selského šatu již neužívali. Krejčí
Zeman u lesa však šil mužským brusleky, kazajky, pláště a
kozlovice, ženám a ďoukám pak mezulánky, životky s punty, kabátky