p~es vysoký práh ji strkala. Máňa div nehrkla a se neskácela;
byla ještě trochu spaním zmámená a chvilkami vždy oči si mnula.
Šourala se přes malý dvorec ze tří stran stavením, jeho komorami
a kůlnami obklopený, překročila polozpuchřelou lávku, která byla
přes loužnici položena, a octla se na širé louce, jež nyní
střídajíc se s poli místo bývalých rybníků zajímala. Podle těchto t.ří,
"pány ve meste" zrušených rybníků, jmenovalo se i Kerhartovo
a některá nejbližší stavení "na hrázi".

Panímáma Blažková, jakmile ďouče vypravila, chvátala
dvojnásob; dala domácím snídaní, poklidila v sednici, vylezla po
žebříku v síni na strop a snesla odtamtud plášť Rejmančin,
mužovy i svoje šaty a rozvěsila je na bid!~ kolem pece, aby byly
po ruce. Z komory vynesla kytku svatebni. v prysce zatknutou, a
postavila ji na palác; přese všechen chvat, malou chví1činku kytku
se zálibou si prohlížela a panáčkům, jakož i kvítí z dracounu
a barevných klůcků na ni se obdivovala. Když se přesvědčila, že
má ona i hospodář, který, posnídav, vydal se kamsi do Sedlišť
za obchodem, vše k strojení přIpraveno, šla poklidit a opatřit
dobytek. Měla krávu a jalovičku, v chlívku pak krmníka. Děvečky
u Blažkové nebylo; trochu pomáhala jí podruhyně, která ostávala
v drobné vejmenkářské sedničce, - starý pantáta Kerhart bydlel
s dceřinou rodinou ve veliké seknici.

Blažková byla ženská "pomalá" a spíše "posuchlá" než tlustá, ale
síly měla a mrštná byla dosti. Podělala práce od rána do božího
"vodvečírka" hromadu, její tváře byly vždy růžové, modré pěkné
oči leskly se jí čilostí. Byla dosud hezká, třeba jí bylo přes třicet,
rysy tváře byly pravidelné, nosík drobný a vlasů měla hodně;
jen přední zuby po dětech se jí kazily a vypadávaly, a malé ruce
byly od těžké práce tak popraskány a drsný, že kůže na dlaních
lidské kůži téměř se nepodobala. Blažková byla vždy veselá, po
otci chytrá, trochu prudká, na děti přísná, mezi hospodyněmi
i sousedy pro svou hovornost dosti oblíbená. Byla-li u Kerhartů
muzika, aneb došli-li mužští v neděli na pivo, byla to ona, která
s hostmi uměla. Muž, Blažek, byl málomluvný a všímal si spíše
řemesla a obchodu než živnosti hostinské po tchánu převzaté.
Mezitím co panímáma Blažková horlivě se činila, aby do "sídmé"
hodiny byla se vším hotova, kráčela Máňa loukou na příč do
středu vesnice. Tráva byla silně porosena, tak že Mániny bosé
nohy byly záhy zmáčeny; ale holka toho nedbala, naopak
příjemně ji rosa chladila. Sotva že kousek ušla, octla se uprostřed
louky u velikého, uprostřed prohloubeného, balvanu, jenž byl
kolem obrostlý jelením skokem a zaječím zelím. Ten kámen
měla Máňa velmi ráda a často u něho postála; byli jí o něm vy-