okolí při činnosti lidumilné a osvětové. A hle, tyto figurky v jejím
klidném, úsporném a účastném podání žijí plnějším životem než
sentimentální její hrdinky z inteligence, naznačujíce, že v autorce
dřímá ukryta budoucí realistka.

Aby se tyto utajené síly uvolnily a zvláště aby se projevily v
látkové oblasti, do níž ji ode dávna lákal básnický příklad Karoliny
Světlé, totiž v okruhu duchovního života venkovského lidu, bylo
třeba dalších složek vývojových. Upozorněna národopisným
hnutím na Moravě, jala se v okolí Litomyšle studovati nejprve kroj,
byt, zvyky venkovanů a konala tato studia způsobem nejen
svědomitým, ale přímo odborným; tento realistický postup vyvažoval
základní romantický názor, že se v lidovém umění a životě
projevuje a zachovává sama duše národa a že lid jako činitel
hromadný jest původním tvůrcem svých kulturních projevů a
památek. Nezůstala však při povrchu a vedena svým starým, ale
stále mohutnějícím zájmem o náboženskou, zvláště reformační
minulost národní, jala se zabývati náboženskými poměry ve
vesnicích na Litomyšlsku, Poličsku a Skutečsku, které procházela se
zápisníkem v ruce, věrně a spolehlivě zaznamenávajíc nářečí i
pořekadla, tradici ústní i vzpomínky historické, hotova z těchto
ověřených jednotlivostí sestrojovati obrazy lidové 1'1mtečnosti, plně
tkvící v kraji i v dějinné souvislosti. Tyto její první "obrazy
podle skutečnosti z nejvýchodnějšíct 'Cech", psané počátkem let 90.
a shrnuté až r. 1902 v knihu "Úlomky žuly", jsou vzorným
příkladem dokumentárního realismu lidu- a kraj opisného, který leží
na rozhraní národopisu: z blízkosti vypozorované postavy neb
malé životní příběhy se reprodukují skoro beze změny a hlavně
bez patrnější účasti komposičního daru básnického; etnografické
jednotlivosti zvykoslovné, krojepisné a dialektické se hromadí
stejně jako líčení přírody, z níž lidové typy přímo vyrůstají; nikde
neběží o složitější životní otázky a hlavně do oblasti náboženských
a mravních vztahů se spisovatelka, lpící na zevní realitě, doposud
neodvažuje.

Musila prožíti a protrpěti nejosudnější události, aby uzrála pro
tento vzestup. Šestiletí, které leží mezi jejím návratem do Prahy
(r. 1895) a tragickou smrtí prvorozeného, vynikajícího syna,
naplněno jest významným obohacením rozumovým. Činnost
feministická, soustředěná hlavně ve výborném časopise "Ženský svět"
(1897-1907) vedla Terézu Novákovou k tomu, aby se od zálib
historických a národopisných obrátila ke studiu otázek
společenských a mravnostních, na něž kladly tak závažný důraz Masarykův
realismus a české hnutí pokrokové; to ji zblížilo znovu s
literaturami a kulturami germánskými, v nichž si román Dickensův,

8