tězil. Toto literární zasvěcení se úplně shodovalo s
národněkulturním prostředím, v němž Teréza Lanhausová vyrůstala a
které se zrcadlilo ve slovesných, ještě netištěných pokusech dívky
velice nadané, citlivé a vznětlivé. Studentská mládež pražská se
bouřila proti národnímu a veřejnému útlaku vídeňské vlády;
v politice, nesené duchem státoprávním a obrannou snahou
jazykovou, se projevovalo uvědomění historické a zanícení národní
podle odkazu českého obrození; umění i věda stály tendenčně ve
službách týchž snah a po krátkém realistickém období školy "Máje"
klonily se k romantice, která v pokročilých zemích západní i
východní Evropy již odumírala. V útlé a sličné dívce ohnivé
povahy a značného vzdělání zvláště jazykového, která se chystala
do života jako snoubenka inteligenta z lidu, bylo mnohem více
romantických představ o skutečnosti a idealistických požadavků
na život než znalostí světa a lidí; o podstatě češství, které
pojímala knižně a hlavně s hledisek historických, oddávala se
pi'eludům; a vůbec stavěla se ke všemu spíše s vášnivou citovostí než
s rozumovou rozvahou.

Když třiadvacetiletá přišla se svým chotěm, gymnasijním
profesorem drem Josefem Novákem, do Litomyšle, poznala záhy, že
tyto předpoklady a názory pro vážný život myslící a činné ženy
nemohou nikterak stačiti. Sám osud ji vzal rázem do přísné,
chvílemi až kruté školy. Oba rodiče jí v Praze brzy zemřeli a spojitost
s milovaným rodištěm byla úplně přervána, ale laskavý a moudrý
manžel ji nepozorovaně vychovával k statečnosti a rozvaze.
Rodina, kde rok za rokem přibývalo dětí, přinášela nemoci, hmotné
nesnáze, drobné i závažné starosti, avšak zároveň vstřebávala onu
překypující citovost mladé paní, jejíž přebytek dotud byl
samotrýznivým utrpením. Samo starobylé město,. kde jí bylo souzeno
žíti plných devatenácte let, znamenalo pro ni významnou
výchovu, hlavně tím, že dalo skutečný obsah jejímu romanticky
blouznivému a idealisticky matnému češstvÍ. Nejprve ji tu, kde
právě předčasně ukončoval svou slovesnou dráhu jadrný realista
A. V. Šmilovský a k prvním větším rozletům se chystal mladistvý
oživovatel národní minulosti Alois Jirásek, upoutala malebnost
staveb a kouzlo dějin je opřádajících; uvědomovala si, že žije
v starobylém sídle Jednoty bratrské a jala se přemítati nejen
o jejích dějích, ale i o jejích mravních zásadách. Současně
hledala romantická citlivka, sama sebou i maloměstskou společností
neuspokojená, úlevy v krásné přírodě podhorského okolí, které si
v obraznosti ráda oživovala pohádkovými bytostmi, aniž přehlédla,
že na úpatí lesů a hájů žije lid podobně zajímavý, o jakém čítala
u své K. Světlé; nebyla však dotud dosti vyspělá, aby dovedla

6