Úvod.

Rok 1853, památný také vydáním Kytice Erbenovy, byl pro české
písemnictví mnohonásobně požehnaný: narodili se v něm Jaroslav
Vrchlický, Josef Holeček a Teréza Nováková. Z nich mohutný epik
"Našich" a hluboká básnířka "Děti čistého živého" náleží k sobě
velmi těsně, ačkoliv se nikdy nesetkali ani v životě ani v
literárních organisacích a třebaže myšlenková východiska obou jsou
zcela odlišná, stejně jako jejich prostředí životnÍ. Jak románový
letopisec jihočeského stavu selského tak dušezpytná
vypravovatelka o lidu a kraji nejvýchodnějších Čech dospěli ve vrcholných
svých dílech k rozboru i k oslavě myšlenkových a mravních sil
v lidové duši venkovské, a jestliže oba v základním pojetí
domyslili a prohlubovali názory národní romantiky a to zvláště, jak je
hlásala literární škola "Ruchu" se Svatoplukem Čechem a Aloisem
Jiráskem v čele, použili v románové své próse namnoze
prostředků realistického umění, příznačného pro poslední desetiletí
XIX. věku. Epická povaha Holečkova, klonící se od začátku
k objektivisaci, byla záhy hotova a ustálena i nevykazuje proto
složitějšího vývoje, kdežto Teréza Nováková, celým založením
vášnivá subjektivistka, která se teprve vnitřní kázní vychovala na
předmětnou básnířku hromadných osudů lidových a krajových,
musila projíti tuhou, ano, tragickou školou životní, než lidsky
i umělecky dospěla oné zralosti, která vyznačuje posledních deset,
neobyčejně úrodných let jejího života a tvořenÍ. Proto není pro
porozumění jejím dílům bez významu, známe-li podmínky a
zastávky jejího vývoje.

První silné literární dojmy, které v 60. a 70. létech doléhaly na
pražskou rodačku Terézu Lanhausovou (nar. 31. července 1853
v Praze), počeštěnou dceru německé rodiny úřednické,
přicházely z domácího písemnictví i z básnictví světového. Ze skladeb
Byronových hučelo k ní s vášnivou výmluvností sebevědomé
a sebepřeceňující právo nespoutané osobnosti, ale zároveň ji
poučovala dramata Schillerova v úchvatném přednesu o
svrchovanosti mravní povinnosti, jíž dlužno obětovati také osobní štěstí.
Se . stejným požadavkem se k ní obracely i románové hrdinky
Karoliny Světlé, která upozornila svou mladistvou žačku poprvé
na zvykový i povahový svéráz českého venkova; citová
blouznivost dívčího mládí, snícího o svobodě a o boji s předsudky,
ro.mantická potřeba oslnivého exotismu, estetická záliba v obrazném,
výmluvném a vybroušeném slově nacházely potravu v prvních
dílech Svatopluka Čecha, který právě tehdy přicházel a rázem
ví
5