odsunujíc měšťanstvo a inteli1{enci; kde žena výdělečně
činná a pohlavně uvolněná nadobro přetváří někdejší
rodinu, vztahy erotické a celé ovzduší citové. Noví
mladistvě svěží, ale kulturně rozpačití plebejci vnucují
literatuře nejen obsahový ráz, ale i vkus. často pochybný, a
demokratická teorie o právu Marsyově v písemnictví je
v tom vydatně podporuje: román se blíží novinové
reportáži, detektivní a kriminální {{enre působí vydatně na
výpravnou prózu, kinemato{{raficky rychlý spád a filmově
názorná makavost zmocňující se tohoto písemnictví o lidu
a pro lid, které si píše někdy na vlajku cizí, u nás však
dávno samozřejmé heslo populismu.

Zlidovělý naturalismus, který načerpal nové odvahy
z obecných úspěchů K. M. Čapka-Choda, došel
nejdůraznějšího výrazu v rozsáhlém románovém díle Čapkova
krajana Jana Vrby a Čapkova následovníka Emila Vachka,
kteří na sebe upozornili již před válkou; proti venkovanu
Vrbovi stojí Vachek jako epik velkého města a jeho
periferie. V Jan u Vrb o v i, brutálním naturalistovi
deterministického názoru, jest ukryt básnický naturista
s vzácným darem vciťování se do přírody, jenž ho
osvobozuje. Ze šťastného sdružení lesnického znalce a
impresionistického pozorovatele vznikají jeho přírodní obrazy
o lesích a zvěři v autentickém osvětlení všech ročních
časů i denních dob, které někdy narůstají v monumentální
báje ve{{etativního i animálního dění; z ostatní rozlehlé
produkce Vrbovy se jim nic rovnati nemůže. Oni se podle
látky dělí rovnoměrně myslivec z různých koutů
československého polesí a chodský sedlák nové doby; jejich
sociální typy určované zčásti povoláním, zčásti
hospodářskospolečenským převratem soudobým předvádí a románově
rozvíjí Vrba spíše v dřevorytových obrysech než s jemnou
psycholo{{ií. V selském románě přehodnotil zidealisovaný
obraz tradičního Chodska, stavěje se nejen proti
Jiráskovi, jemuž čelil rozměrnou skladbou historickou vyrost·
lou na opačném názorovém i uměleckém pólu než
valdštejnské trilof{ie Durychovy, ale i proti svému krajanu a

86