dem do duše davů odhaduje, jak se tvoří vojenské těleso,
vlastní to nositel válečných dějů, ale stejně pronikavou
analysou ukazuje, jak se tato vyšší jednota rozkládá a
porušuje a roztříštěna v různorodé prvky nastupuje svůj
návrat do všedních poměrů, kde za demokratických řádů,
posvěcených sociálním svědomím, nebude
československého občana nic svádět, aby se dal okolnostmi strhnout
kdy k heroismu. Realismus živý a účastn:Ý, vydatné debaty
pokrokového zbarvení, střízlivě deterministické pojetí
života dodávají věrojatnosti Koptovým oběma
románovým kronikám, přednášeným na rozdíl od Medkova
lyrismu tónem tlumeným, zdrželivým a jaksi zatrpkle
resiJ{novaným. Ve výpravných knihách pozdějších, jež se
vypracovaly až k důmyslné formě skladbiček rafinovaných,
někdy i rámcových, se Kopta osvědčil dušezkumcem
lidových typů, plastických i přesvědčivých v teplé srostitosti;
zvláště su/{estivně umí autor na čtenáře přenésti svou
účast s hříšníky a kajícníky, které osud zapletl do
traf{ické problematiky, řešené opětovně F. X. Svobodou,
doprovázející vztah pravdy a lži, zastřené skutečnosti a
vtírající se druhé podoby, pravé tváře životní a obecně
přijaté konvence o ní.

Josef Kopta jest mezi epiky české vojny nejvýznamnější
vypravěč, jenž přispěl k slovesnému poznání a podání
české skutečnosti poválečné; i kde nepodal vyzrálých
uměleck.ých děl, vytvořil pozoruhodné a průkazné
dokumenty společenské. Jako zpravidla v dobách, kdy se
dokonává sociální a mravní přerod a kdy spisovatelé se cítí
přímo zavaleni látkou novou, složitou, nezpracovanou,
vítězí obsah nad formou, syté výseky ze života se tlačí
místo básnického zpracování, mravoličná reportáž
nahrazuje skutečnou románovou epiku - tehdy naturalismus
se vždycky znovu uvazuje ve svá práva průpravného tři·
di tele látkového. Tak jest tomu i v literárních Čechách
popřevratových, kde nadobro odumírá bývalá vesnice
s tradičními selskými řády, kde se tovární dělnictvo
nadané politickou mocí a doprovázené drobným
proletariátem zvednuvším se ze sociálního dna, hrne do popředí,

85