mění v groteskní visi, kde checht satyrikův přechází v živelný řev, kde společenský protest nabývá síly dějinné. Tu bezděčnou, tu uvědomělou odpovědí na švejkovský typ a jeho generalisování jsou výpravné knihy, které si českoslovenští legionáři i jejich průvodci přinesli jako slovesnou kořist z válečného pochodu revoluční Rusí od· zbrojenou Sibiří a z Dálného východu. Poněkud stranou vlastní autentické tvorby legionářské stojí exotická novelistika těch spisovatelů, kteří pod ochranou československých zbraní žasnouce a dohadujíce se stanuli před branou duše východu: spíše publicisticky než básnicky založený F. V. Krejčí si zde na shromáždil problémy a karaktery do svých kronikářských rozprávek, rozjímavý im· presionista A n t o n í n T r Ý b, stále hledající svou oso· bitou notu, našel tu dokumenty pro soustředěné romaneto o tragických rozporech mezi plemeny; na mladého mistra povídky, řízené novoklasickou kázní a spojující typičnost vztahů lidských s malebností prostředí, zde vyspěl eticky vřelý vitalista Fr a n tiš e k K u b k a. Povídkové a románové letopisy legií již dnes skládají malou knihovnu, v jejíchž svazcích hárá více vzpomínkového nadšení než tvárného umění; mimo citově ovlhlé povídky O I dři cha Zem k a a jadrnější črty los e f a M a· s a ř í k a jsou zde umělecky pozoruhodna především dvě jména, seskupujíce se v typisační protějšek, Rudolf Medek a losef Kopta. Válečná pentalogie Rud o I f a Med k a, která rozlohou, dějovou náplní i myšlenkově mravní závažností zastínila autorovy povídkově drobnější práce, umělecky namnoze hutnější a k níž spisovatel dodatečně připojil nepatetické, zato však rozmarné a sentimentální řešení téže látky, nesena jest základní myšlenkou, pro Medka vůbec ústřední, ideou hrdinství. Tou vrcholí básníkovi důsledný jeho individualismus, jejž sebevědomě staví proti kolektivním snahám dobovým; do ní se přelévá jeho kult vůle, kterým se zachránil z mladistvých sklonů úpadkových; v ní na· chází svrchované splnění renesančního a vitalistického požadavku o rozvití života ve všech jeho formách, vy 83