k pointě a /{nomičnosti; po obsahové stránce pak téměř
výhradní zájem o otázky svědomí a odpovědnosti. Pak
velká balada v próze s látkou staré tradice a důsledně
symbolického vykořištění nachází výraz pro básníkovu
nejosobnější a v podstatě romantickou moudrost o touze
po velikosti vždy zrážené realitou, výraz přímo
puristický, skladný a klasicky úměrný námětu. Za světové války,
kdy Viktor Dyk uzrává lidsky a básnicky, časová satira
a parodie v ruském rouše přerůstá v románovou
tra/{edisvědomí a současně typický osud rodiny, stojící na
křižovatce národů a států, nabývá kolektivní platnosti
evropské, jsa domyšlen politicky, zároveň však - v téže chvíli,
kdy se mravní myšlení a cítění Dykovo dopíná skutečné
traf{ičnosti, zraje a zlátne jeho humor projevovaný při
návratu k látkám studentského mládí. Tehdy bylo možno
sáhnouti pevnou a zmužnělou rukou po starém plánu
románové skladby politické, jejíž látku změněná
perspektiva dějinná posunula do pravého světla; ve vztazích
soukromých i společenských bylo lze nositele i oběti velkého
kolektivního zápasu národního souditi zároveň
spravedlivě a laskavě; dialektický proces vývojový se sám plnil
teplou konkrétností života typicky dosažného a
myšlenkově závažného. Viktor Dyk však odchází náhle,
nedokončiv mohutného plánu, který nejen látkou a ideově
i formálně měl prokázati spojení staré a mladší f{enerace,
romantických idealistů a realisticky vychovaných synů
ze soumraku století, rozpolcených mezi impresionismus a
ironičnost.

Ze spisovatelů-mužů byl zanícen 1Jedle Dyka jediný
touhou zasaditi román o individuálních osudech do rámce
politicky historického, I van O I b r ach t, jako Dyk
zároveň a publicista i básník, jako Dyk poeta kořenů
vlastně romantických, jako Dyk uctí va tel hrdinství,
dobrodružnosti, skalistých hor a máchovských lesů. Dykovský
kult národního státu vyměnil Olbracht za zápas o práva
a moc dělnické třídy, ale při tom i on jest v literatuře
vlastně individualistou, který staví do popředí svých
románových skladeb vždy jednotlivce silné odvahou k
mrav
68