tem nekonečné vlny životní posvěcuje autorovo dílo,
značně rozsáhlé a také cenou různorodé, jehož mělčin a
písčin netřeba zatajovati; ale měšťanský realismus český
nestvořil nad ně epických prací opravdovějších.

Jenom v nemnohých případech se ukázal realistický
román mravoličný také soudem nad společností
měšťanskou, nad její morálkou i jejími konvencemi; mnohem
častěji, líče a vykládaje ji, sloužil zároveň jejím
potřebám a zájmům. Ale jako v pokolení předchozím Jan Lier
poznali také nyní někteří spisovatelé právě v této
samolibé a spokojené oblasti omezenost obzoru, zatuchlost
názorů, úzkoprsé zápecnictví a jali se proti tomu všemu
pro testovati jednak ironií a satirou, jednak
konstruktivními pokusy o vyšší společenskou úroveň, nad níž by,
nejinak než ve Francii, zpravidla idealisované, sršel esprit,
jiskřilo světáctví, vířila pohlavní rozkoš a umění
skutečně splývalo s životem. Vedle temperamentního erotika
svítivé elegance a pohrdavého vtipu O t o k a r a A u .
ř e dní č k a a shovívavého líčitele mravů i nemravů
bohémy a měšťanstva, K a r I a E n K e I m ji II e r a
pokračoval na této dráze Lierově pražský novinář, opojený
pařížanstvím s marnou snahou překonati v sobě
společenskou překotnost parvenua, V á c I a v II I a dík, jenž
vyšel z pražského genru skoro herrmannovského, ale opustil
bezpečné poznatky z obchodnické city svého rodiště pro
smělé fikce o politických i uměleckých dobyvatelích
salónů i srdcí; jeho vytouženému světu stupňovaného
životního rytmu chyběla pravdivost, jeho knihám pevnější
stavba a jemnější psychologie.

Vytýkali-li kritikové české realistické próze výpravné
neosobnost popisů a střízlivost podání, převahu živlu
rozumově rozjímavého a mravně tendenčního,
proměňování osudů v pokusy z lidské biologie a dějů v důkazy
společenských tezí, volali zároveň po básnických
temperamentech, po citlivých a vnímavých osobnostech
uměleckých, po odvaze násobiti trpnou skutečnost odrazem,
který ponechává v duši skutečně tvůrčí. V tom smyslu
se čím dále častěji ozývalo heslo románového
impresio
46