bohužel nedokončené letopisy jihočeského selství, ne·
našly pokračovatele, za to však závažného kritika, který
odpověděl tvořivým činem: J i n dři c h Š. B a a r posta·
vil proti jeho reformačnímu typu hloubavého sedláka opo·
sičního svůj protilehlý ideál katolicky věřícího venko·
vana, pokorně oddaného do vůle boží a čerpajícího ne·
menší sílu ze spojení s Bohem než ze spojení s půdou;
sám kněz lidumil, jenž lépe než kdokoliv z jeho vrstev·
níků znal mravní i společenské krise venkovského duo
chovenstva, zachytil ve svém účastném a střídmém rea·
lismu po Šmilovském nejlépe postavení katolického fará.
ře uprostřed katolického lidu. Tento názor křeslanství
shovívavého, ba úsměvného, jež hledá i nachází duchovní
hodnoty v zdůvěrnělém světě smyslovém, vyjádřil též
Baarův chodský krajan Jan F ran tiš e k Hru š k a,
který mínil býti jenom národopiscem a objevil se poetou
jadrné a kořenné prózy hlavně Mnomické; s jeho bajkami
může soutěžiti z příbuzných druhů leda šlastný pokus
Jan a K a r a f i á t a o zvířecí báji broučkovskou, ozařo·
vanou laskavým křeslanstvím biblickým, v němž dětská
prostota čisté mysli se dobře snáší se záměry mravo·
učnými.

Teréza Nováková, která uzrála pozdě, vyšla z citového
a myšlenkového subjektivismu své milované učitelky K.
Světlé, ale překonala jej. Na vrcholu svého tvoření od·
kázala všecek titanismus ducha a srdce pozdní byronist·
ky s rozhledem ženské intelektuálky výhradně do lyric·
kých próz, v nichž její výkřiky a vzdechy se zhutňují
v aleMorie a symboly a při tom přelévají svou nyvou melo·
dii do jazyka jemně pěštěného. Lidopisné její povídky,
které pouze ze začátku mohly býti, a to hlavně látkově,
srovnávány s úzkými mravoličnými obrázky V I a sty
Pit tne r o v é, založeny jsou na krajní empirii, jež do
lidu nevnáší nic z vlastního duševního života; sotva
v nich přerostl zájem dušezpytný nad obsahem národopis·
ným, vynutily si formu románu. Na rozdíl od velkých
skladeb Světlé převládá v nich nad konflikty citově mrav·
ními živel intelektuální, jímž se lid vřazuje do ideových

38