ků v okresních sídlech i v šosácké metropoli, jest ostřen
karakterisační schopností rozeného humoristy, kdežto
,oučasný případ J o s e f a Jar o s I a vaL a n /{ r a
svědčí, že poměry v domácích Kocourkovech neuzrály
doposud pro satiru. Nevytvořil jí v próze ani ten, kdo
byl pro ni stvořen a kdo v satirickém verši českém naráz
založil tradici - K are I H a v I í č e k. Co máme z
jeho pera, jsou spíše jen průpravné náčrty břitkého
pozorovatele, jehož jasné oko zároveň vidí a soudí,
shromažďující drobné a přesné poznatky pro budoucí skladný
obraz společenský. Nedošlo k němu a v době předbřez.
nové u nás sotva mohlo dojíti.

Přesto jsou v samých začátcích české prózy povídkové a
románové před sto lety přeformovány, ač nedokonale,
její hlavní směry budoucí: národněvýchovná evokace
minulosti i soucitné neb rozmarné pozorování
přítomného života; dílo náladové a barvité imal{inace i kresebné
výsledky mravoličného studia, doprovázené účastí
sociální; směr romantický, nejšiastnější v přírodní malbě, i
tíhnutí realistické, spokojující se dotud osamocenými
jednotlivci místo široké a spojité úplnosti společenské. Beze
skoků a bez násilí mohla tu mladší pokolení navázati na
tradici a směla také čekati, že najdou v domácím
čtenářstvu, ochotném a shovívavém, připravenou půdu.
Revoluční rok 1848 neznamená v povídkové a románové
próze české ani převratu, ani předělu; nepřerušen ani
hrozivou tíhou ochromujících let reakčních, postupuje její
vývoj pomalu a nesměle kupředu.

Neposouvají ho však právě ti, kdož se hlučně a
sebevědomě stavějí literárními novotáři a kdož z ciziny, hlavně
z Německa, přinášejí módní vzorníky pro český román.
Tylův krutý odpůrce, J. J. K o I a r, a Máchův věrný'
stoupenec, K. S a b i n a, dva to různorodí předchůdci
jiného typického Pražana mezi našimi romanopisci, J.
Arbesa. Velk:ý divadelník a malý člověk, Josef Jiří Kolar,
oslňoval hoflmannovskou fantastičností, romantickou
ironií, burleskním veselím a dravým vtipem, za čímž se
skrývalo více chladné rozumové úvahy než svobodné
umělec
9