XLI-

NOVÁ ČESKÁ POESIE

Provedl-li St. K. Neumann reakční SVU] tah
básnický proti fiktivnímu, abstraktnímu,
umělému směru poesie symbolistní a dekadentní spíše
extensi vně, má přerod a přelom, značený
spřízněnými jmény Viktora Dyka a Josefa Holého, hlubší
a základnější, vniternější a plnější podklad, tíhna
ke změně intensivní. Hlásí se tu ostře a příkře,
drsně a břitce, bezohledně a výbojně intdlekt,
ale ne intellekt budující smělé a stkvělé
architektury myšlenkových soustav, nýbrž intellekt
boj'ivý, analytický s ostřím ironie a sark,asmu
parodujících často citový vznět a spekulativní
opojení. Hlásí se tu proti umělé spleti jemně
odstíněných nálad pozdní kultury a proti raffi.nované
soustavě složitých dojmů přeplněného vnějšího
světa často nahý a ryzí instinkt, základní,
nestilisov,aný projev citové bytosti, s celou tragikou a
bezprostřední silou nejpodstatnějších prvků
lidského vniterního života. Hlásí se tu proti
barevné dekoraci věty a proti hudebním kouzlům
pečlivě laděného verše, proti přepychu
nádherných metafor a slavnostních epithet, jednou zas
krajní a přece tak praegnantní prostota slova,
úsečnost a bj"itkost přísloví, ryzost a jistota
lidové písně. Ve všem tom vře, bouří, tryská
sousti"eděný život, takže se zdá, jakoby z této poesie
měla přímo stříkati krev; tu jest nahromaděna
citová tragika jako výbušné a zápalné plyny před
bouří; tu sevřena a spoutána jest životní vášet\
chladná a hluboká zároveň; tu číhá dravý a
nebezpečný intellekt, aby každou chvíli vrhl se na
svou obět a zaťal do šije spáry výsměchu a
ironie.

Viktor Dyl? jest zjev básnický i ideově roz-