XXXIV

NOVA ČESKA POESIE

dice, ale i pro jeho si'iatek hrůzy a rozkoše, lásky
a smrti, radosti a muk; křísili katolickou mystiku
pro opojné kouzlo jejího tápání, seberozdírání,
její závratné směsi temnoty a jasu, skepse a
absolutní jistoty; poklonili se před církevní
hierarchii pro její ťrad~ci, nehybnost, předurčený
zmar. Toto úpadkové umění dospělo zřídka jen
od měnivého a vlnivého proudění dojmů a
smyslových počitků k'e sfeře myšlenkové koncepce,
filO'sofické synthese, ideové spekulace a tu buď
naivně kleslo ve mdlobách zpět k dualismu
čistého psychismu a mrtvé hmoty, kterou proklínalo
neb zjistilo v důsledném nihilismu, že bylo nejen
oklamáno smysly, ale i myšlenkou a snem,
absolutnem, které se ukázalo pouhou i11usí. Tak
dovršoV1al myšlenkový nihilismus pojetí světa pod
zorným úhlem úpadku, zmaru, zániku.

I symbolism básnické této školy, koncem
devadesátých let tak rychle rozmnožované
mladičkými debutanty, byl daleko spíše výrazem
~ensitivního a dojmového než intellektuelního a
ideového života. Zakládal se na mocně vyvinuté
schopnosti nalézati pro duševní stavy stále
paralelní a vnitřně spřízněné obdoby ve světě
hmotném, v obrazech kraj inných, v dekoracích
11Ístorických, v sceneriích legendárních; spočíval na
rychlém a přesném vybavování krajin
pO'zemských krajinami duševními; na soustavném a
zákonném illustrování výjevů srdce výjevy dějin,
pověsti, báchorky. Jeho zdrojem byla buď vzácně
jemná a pronikavá intuice přírodní, ne'llZnávající
přírody mrtvé a mechanické; buď složitá a
učená, literární a umělecká inspirace, hromadící
vnitřní i vzdálené analogie - a tak vedle plno-