XXXI

ÚVOD

tušiti odstíny, přísvity a světelné lomy šeřící se
budoucnosti, vytvářené souměrně životní
odvahou individua a rhytmickým hnutím davovým.
Synthetický sen nového společenského jitra,
symbolická vise mravní evoluce ve smyslu
volného štěstí, radostného sebeurčení, plného
osvobození se od tradičních i ethiokých okovů, rýsuje
se pak ve všech dalších knihách básníkových,
tu zbarveny mocným cítěním ra<;ovým, tu
inspirovány socialně a humanitně. I tam, kde
sensitiv zadumán nad hudbou vod, nad šuměním
rozkvetlých haluzí, nad měkkým stříbrem
březových hájů, nad těžkou a slastnou melancholií
jarních nocí prožívá ekstatické hor.ečky
přírodního očarování a nevyzpytatelné erotiky, zaroveň
mystické a smyslné, rozvírají se před jeho
zrakem tyto zvláštní faty morgany, jdou v
mohutných rhytmech před jeho touhou vysněné
postavy zářících obyvatelů z nedobytých a
neodkrytých pevnin zítřka.

Tak spolupracoval Antonín Sova na
převratu českého básnictví od mrtvého, referuj ícího
realismu ke vzrušenému, krajně osobnímu
lyrickému impressionismu, od skizzovité,
zlomkové analysy společenské i psychologické k
širokému umění synthet,iáému velkÝ'ch, smělých
koncepcí; od kresby trapné, skličující,
humanitně pointované skutečnosti k vzdušné a smělé
poesii snu a ek'stase, vidění a proroctví - na
vzestupné této dráze vývojové setkával se čas od
času s různými básnickými skutky svého nebo
mladšího pokolenL Odeiziv se sentimentálním
genristům a střízlivým krajinářům, s nimiž
vstoupil do literatury, byl dlouho blízek Macha-