XXVI

NOV A (':ESKA POESIE

dneška; s úzkostlivou nadějí a hlodavou
nejistotou vyvolával si vyšší životní možnosti zítřka, aby
zakotvil konečně v zoufalé vytrvalé a pyšné
ra~ové víře, kterou uahr<lJdil staré vlastenectví. I zde
ukázal mladé české poesii k novému řešení
základního životního problému novou methodou;
od jeho knihy nacionálně politických veršů chvěje
se národnostní poesie nového pokolení v zoufalých
slzách smutku, v smrtelném potu úzkosti, v
zraněném krvácení skepticismu, ale i ve výj
imečných ekstasích metafysické víry a naděje; v té
příčině souhlasí s Macharem právě tak Sova jako
Dyk a Bezruč.

S novým tímto útočným a kritickým pojetím
národního žití, veřejnéhO' mravního zdraví
souvisí nejen u Machara, ale i u všech jeho
zpřízněných následovníků, rozhodný sklon k jízlivému,
nem~losrdnému zkreslO'vání veřejných směšností
a zvráceností v smělou a dravou satirickou
karikaturu, jež se neobmezuje pouze na rozmarnou
grotesku ueh na kousavý epigramm, nýbrž
pronásleduje i v širokých společenských kresbách
celé ústředí našeho světa, vystiženéhO' v realismu
neohroženém; s tímto novým názorem o
podstatě přítomných i minulých našich dějin splývá
II Machara tendenční sklon k socialismu a k
socialistické interpretaci budoucnosti: ve všem tom
jdw za Macharem četní epigonové, již do služeb
týchž hesel staví. nepoměrně skrovnější dary
básnického ducha.

Uplatúuje-li se ve všech Macharových dílech
této skupiny jeho rozhodný inteUektualism,
břitkost jeho logiky, nadbytek schopnosti kritické,
vytváří přece současně s nimi několik knih i: či-