xxv

úVOD

let celou svou citovou pouť za domovem srdce,
všecky zastávky a mezníky své ž·ivotní cesty, jež
procházela nejen smutkem a trpkostí, ale i
vyjasněným klidem a tichým souladem, veškeré své
dojmy z přírody volné i velkoměstské ve všech
rozmarech ročních časů; současně však
zdůrazňoval vždy více svůj kritický intellektuaJlisrnus,
mohutnějící převahu do chladného úsudku nad
sensacemi smyslů a nervů, rozhodný sklon k
ideovému pojetí lidské komedie. Trpká světácká
ironÍ'e prvních knih Macharových, jež elegancí
výrazu maskuje diskretně jizvy srdce a hořkost
poznání, vrátila se i později v českém lyrickém
verši, tak častěji v nestilisovaně intimní
poesiPetra Klesa.

Spřízněn ideově s novým kritickým a
mravním hnutím, jež studenou svou logičností a drsnou
svou analytičností podmanilo si právě tohk duchů
mladšího českého světa, jsa realistou nejen ve
smyslu uměleckém, nýbrž i veřejném, vrhl se
Machar se zoufalou odvahou na celou řadu
drásavých otázek a akutních mravních krisí, jež musely
si mladé myšlenkové Čechy formulovati jinak, než
pokolení otců, ba přímo proti němu.

Jako výsměšný a kousavý duch, který popírá,
postavil se předem k národnostnímu problému,
zahalenému, dík mdlé politice doby a laciné
taktice zaslepených augurů podezřelým dýmem
frasí a dusivými p'arami deklamace; odmítl tu úporně
každý historism~s, jímž hojili se lehkověrní z
vědomí přítomné bídy; ostrými šlehy satirika a
ostřejšími črtami karikaturisty stíhal pestrý dav
bědných herců ve veřej né tragikomedii; nervosně
a pochybovačně zpívalo své bolesti z nicotného