XXIV NOVA čESKA POESIE a čistokrevným realistou, v jakého záhy se vyhranil; také jemu zdál se z prvu souzvuk s nejvyšším představitelem vládnoucí poesie samozřejmým nejen osobně, ale i sti lově a názorově. Ve svém debutu byl zrádným synem romantisrr.u a zároveň kolísavým tušitelem nového liter2rního umění, jehož básnický denník podával ve svých břitkých, úsečných a jasných slokách, napodobujících hned umělou prostotu písně, hned světácky lehký rozmar causerie, prudkou vzpouru podrúžděných moderních nervů a povýšeného skeptického úsudku proti vlastní romantické citovosti. Důsledná, zahořklá ironie byla výrazem tohoto rozkladného pojetí života: tou vrhal se Machar na moderní karneval velkoměstské lásky, na blaseovanou eleganci svého okolí, na těkavou hru ohelhávajících vzpomínek, na vlastní pessimistický smutek po raněného srdce. Tuto churavou a kletou oblast moderních duší odkryl Machar naší poesii poprvé; sám však nezobrazo.val jí vždy stejnorodými prostředky básnického umění. Zprvu volil i Machar vedle útvaru písňového, jehož vnitřní paradox raffinovaného obs