XXI-

NOV A CESKA POESIE

v schopnosti pozorovací; v obou případech byli
mladí básníci oddanými žáky současné vědy a
umění. Vědy společensH vstupovaly v této době
do popředí naukového zájmu; podrobovaly si
zvědavost o záhady mravní; podávaly si ruce s
evolučními naukami přírodními; přepodstatňovaly
pojetí dějin. Veliké útvary nově organisovaných
vrstev dělnického davu; mohutná hnutí o převrat
poměrů mezdních. a majetkových; netušené
zasažení vrstev dělných do veřejných dějů, vše to
podporovalo zájem o sociální vědy, které učily
důsledně závislosti jednotlivce od společnosti,
podmíněnosti individuelních osudů všeobecnými
zákony hospodářskými a sociálními. Bylo-li toto
novodobé vědecké pojetí přeneseno do poesie,
znamenalo tu naprosté odmítnutí drobných,
nahodilých, zaokrouhlených obrázků, bavících svou
malebnou neobyčejností a napínavou odlišností a
bylo podnětem k úsilí ;0 šíře pojatá díla, v nichž
osud jednbtlivcův zjevuje se jako zákonná a
celkovým stavem podmíněná součástka všeobecného
organismu společenského. Na rozhodný převrat
pozorovací schopnosti mělo zvláště mohutný vliv
impressionistick~ hnutí v soudobém malířství.
V jeho duchu učili se i básníci, z nichž dva
František Kaván a František Pečinka střídali
krajinářský štětec s perem básníkovým, viděti v
krajinném celku především odraz jednotně laděné
své duše a pozorovati s intensitou, ač bez
jakékoliv malicherné podrobnosti ve vytýkání detailů,
jak tímto náladovým stavem přepodstatňuje se
ráz ovzduší, stupeň osvětlení, souhra barev; jak
v něm měknou kontury a jak vnější tvar
jednotlivých předměttl podřizuje se jednotě vniterného