XVI

NOVA ČESKA POESIE

doxů. ZmocI1ovali a násobili život tim, že
doplI10vali jej sytější, smyslnější a důslednější slohou
romantismu obráceného ke snu a fikci; tím že v
diletantismu krajně pojatém vyssávali až na dno
doj movou náplň všech jevů; tím že mísili na
svých paletách veškeré barvy západu i východu,
gotiky i renaissance; tím že dráždili svou
náboženskou zvědavost prvky různých kultů, od
pohanství do úpadkového novokřesťanství. Milovali
až k byzantinismu krásnou a umělou formu,
kterou přijali z rukou svých předchůdců, aby ji
přebrousili a přeciselovali; dovršili technickou
reformu verše hned hudebně svůdnického, hned
barevně oslřlujícího; dovedli k vrcholu vládu skvělé
metafory, omamného obrazu, šperkové výzdoby
slovní: konali s rýmy a strofami produkce
provazolezecké. Jej ich formalismus, který na rozdíl od
veršové techniky předcházejícího pokolení klonil
se spíše k živlu hudebnímu než k výtvarnému a
jenž záhy ztratil smysl pro plastičnost, nalezl
zalíbení v dějinných obdobích i duševních stavech
kultury dovršené a rozkládající se; včetl se brzy
jednostranně do suggestivních knih západních
básníků úpadkových; vžil se do mravních i
náboženských nálad světa morbidního a letálního. A
přece i tento směr mysticl,y zabarvených
synthetihl a vědomých novoromantikt1, jenž popíral
život a hovořil se smrtí, znamenal obohacení
básnického života novými ná,ladami smyslů, citů i
myšlenek; novými barvami, odstíny a polostíny;
novou technikou verše i novým kultem slova.

Oba tyto proudy, jež průběhem patnácti let
tolikráte se zkřížily hned ve volné diskussi, hned
v otevřeném boji, a pak zase ve vyrovnávající