xv

ÚVOD

jednotlivcem a společností, rozněcovala se
opětovně zápalnými a výbušnými plyny nového
socialního hnutí, dramatisovala si každodenně
marnost boje, jejž vypověděly moderní davy,
.pohybující koly a písty nového řádu průmyslového,
individualismu zděděnému z dob romantiky.

Vše to chovalo nepřebrané a nevyčerpatelné
prvky nové krásy založené na moderní
skutečnosti; tato poesie vybírala se zálibou scenerie
velkého města, jehož tepny bijí hlučně a ponuře;
pokročilé společnosti, jejíž životní kyvadlo kolísá
mezi krajní bídou a svrchovaným luxem;
obchodního světa, jehož břehy om&vají vlny světových
styků a spojení. Volili-li však tito realističtí
lyrikové za dekoraci svých intensivních dojmů
venkov s lesy a s lukami, volnou přírodu s mraky a
s vodami, zjevil se rozdíl od staršího pokolení
básnického tím jasněji: příroda byla pojata buď
s chladným determinismem vědeckého poznání
tvrdě, příkře, bez důvěrnosti; neb opět se
smyslovostí impressionismu, maloval libovolné výseky
šírých krajin s celistvým ovzduším, s plným
osvětlením, se splývající zemí a oblohou.

Druzí z básníků, kteří menší měrou přetrhli
přátelské a básnické svazky se svými předchůdci,
stanuli na opačném pólu názoru i tvorby.
Odvracovali se od skutečnosti do snění, i11use,
mystického vzrušení; míjeli svou dobu toúžíce po
časových dálkách a exotických odlehlostech;
nenáviděli živých problémů, zamyšleni buď nad
mrtvolnou nádherou minulosti neb nad metafysickými
zákony všesvětového dění; vyhýbali se mravním
otázkám přítomnosti, příliš zaujati stkvěle
sršícími a rychle hasnoucími ohňostroji svých para-