XIV

KovA ČESKA POESIE

mravního přerodu; ať zápasila marně a temně
o náboženské hodnoty; ať vrhala se překotně do
zpěněných vírů sociálních otázek a zas klesala na
mělčinách planého politického boje; ať usilovala
o nový umělecký výraz stupňovaných pocitů a
dojmů své zjemnělé organisace smyslové - vždy
snažila se zmocniti, znásobiti, plněji prožíti a
zhodnotiti život, ponořiti se hlouběji do jeho
náplně a vynésti z těch odvážných výprav
noreckých hojnější a stkvělejší kořist, než byla ta, z níž
skrovně a klidně žili uspokojení otcové.

V literatuře jevilo se toto energické úsilí
nového pokolení o zmocnění života již od samých
počátků, dvěma odchylnými, ba kontrastujícími
směry. Jedni z básníků mladé generace přilnuli
žízni vými rty ke skutečnosti, toužíce vyssáti z ní
všecky její sladké i hořké šťávy, chtějíce
proniknouti pátravým a zvědavým zrakem i k
nejskrytějším cevám a buňkám složitého jejího
organismu, doufajíce, že přesné a oddané pozorování
nesčíslných jednotlivých zjevů odhalí jim
všeobecné zákony. Skutečnost, kterou milovali tak
vroucně a do níž vnikali tak energicky, byla však
mnohem bohatší než ona realita, již v životě
chladně pozorovali a v umění mdle okreslovali
otcové těchto mladých realistů a analytikttV. Duše
jednotlivcova, rozvrácena hořkou skepsí a
vyšinutá leptající analysou z myšlenkové rovnováhy,
hlásila se u nich novým složitým a odstíněným
životem dojmovým a náladovým, novou schopností
přijímati vzněty z přírody a ze společnosti, novou
silou prožívati krise intellektuelní a mravní,
novým darem řešiti zauzlené problemy. Cítila stále
a mocně základní konflikt končícího věku mezi