ticky vrhá do vzdutých vln vlastenecké lásky, vystupňované až k paroxysmu. Již svou básnickou formou, vzrušenou rytmikou, rýmy několikráte se opakujícími, výmluvností až nedočkavě překotnou prozrazuje se poetovo pohnutí, které v první skladbě rozvádí motiv Nerudovi již dávno blízký, v druhé pak navazuje na lidovou píseň slovenskou a po oboukráte působí tím, že se dotýká základních ::l věčných vztahů lid~kých . .. jak Láska tak Za srdcem mohou býti právem považovány za básně, jimiž se Neruda v citovém rozněžnění a zároveň v tušení odchodu loučí s národem. Literární dějepisec Albert Pražák, jenž vydatně přispěl k' výkladu Zpěvů pátečníchJ označil vhodně tři velké a zásadní skladby VelvLstopě, Mojebczrva červená a bílá a len. dál! za básnický triptych, kde Neruda účtuje s českou minulostí, soudí národní pliítomnost a vychovává svůj lid pro velkou a důstojn"U1:hidoucnost ;ctakto můžeme v nich právem shledavatl \iývfcholení cyklu a zároveň překonání pašijní nálady, která jinde ve Zpěvech pátečních N~rudu inspir()vala, . Názor, k němuž se tu básník-vlastenec hlásí, možno nazvati národním liberalismem tradicionalistických kořenů, ale zcela bez přecitlivělého historismu. Husitství a jeho světové poslání se ozývá jako vzdálený zpěv písně "Kdož jste boží bojovníci" na pozadí symbolicky shrnující básně Ve lví stopě; ke Karlu Havlíčkovi, liberálnímu vychovateli národního sebevědomí, odvolává se Neruda názvem, i virtuosně obměňovaným motivem vstupního čísla Moje barva červená a bílá; heslo stálého pokroku ve vývoji lidstva a česká význačná služba pod praporem volnosti vrací se refrénem ve skladbě, zavírající cyklus len dál! . Obě krajní čísla sbírky, havlíčkovské vyznání a národně liberální poslání, vyvrcholují také zvláštní básnický sloh ZpěV/l pátečních, který se tolik liší II