'}fjJ..2,ž~!!~kLpQsta:Yí-!lQ..J)l uže Q-'1ál:ill1n.ě..-Yl!!~~.~k~ho
Cl těJ1L .. Ž~.J~.?!~,:()lJ.~tllj ~ ~i .. ~.~_.~~.J!g.§J..Y.<2.S~I~ .. ~._.!sl~ a ˜
jícL!l'iY~lliÝ_J2~J~k'p_Q:d..křížem cestou ke Kalvarii tu
splyt:l.~ .. lLJni1Q-Yllil.ý.nL~m národem, který se
00posud. n.ev,zp:lll:1.,!toval z dějinnéh9 __ ~~rpení,
podstoupeného za statky··všelrdsKé;··že··tedy v rIovém píle
převlád!1~.nálacia.p-~§!i2.vi, nasycena též vlastními
bolestnými osobními zkušenostmi básníkovými; ale
že celek složený takřka tváří v tvář Bohu a národu,
nebude písní a modlitbou zoufalství, nýbrž lásky a
naděje. Přese všecku příležitostnost vzniku a
nedostatek. poslední básníkovy redakce mají Zpěvy
páteční hlubokou vnitřní jednotu, podmíněnou
životními předpoklady, za nichž byly tvořeny, ale jevící se
zároveň slohovou a výrazovou osobitostí, která,
odlišna jak od Balad a romanci-, tak od Prostých motivů,
značí dovršené Nerudovo mistrovství básnické.

Chmurná nálada, obestírající většinll Zpěv.ů
pátečnícho-a překonávaná. v Qstattlí<:;hstate,čnou důvěrou
ve vítězstvínárodnfsíly a národního práva českého,
temehila ti Já.naNerudy z dvojího zdroje: veřejně
politického a důvěrně soukromého.

V_ osmdesátých letech, kdy se političtí vůdcové
českého národa smiřovali· s rakouskou vládou a
rakouskou ústavou a kdy, opouštějíce zásadní
stanovisko státního práva, vyjednávali ve Vídni ija půdě
parlamentní o drobné výhody a malé ústupky, zdál
se konečný cíl politiky české, dosažení státní
samostatnosti, odsunut do žalostné dálky. Jan Neruda,
politicky zaujatý novinář, viděl kolem sebe mezi
krajany ochablost a nedůvěru, ano i projevy
národního pesimismu; byl stále urážen pošklebky, ale
i zlovolnými úskoky německých odpůrců a nejvíce
těch, kteří vystupovali se škraboškou liberalismu a
svobodomyslnosti; sleduje jazykový a hospodářský
zápas na pomezí českoněmeckém, strachoval se
chvílemi o samo bytí svého národa, který se mu stával

7