65

XIV.

Byl pevný koráb to a hrdě vzneslý,
dub stěžeň jeho, boky jako z žuly,

a rovno cestu svou si mořem brázdil,
nechť vtny orkánem se rozedmuly.

Však náhle siný blesk se s nebe snesl
a po korábu jako had síel k moři
zvon zaduněl, tak hrozně, žaložalně

a z lodí kolem zazněl pokřik: "Hoří!"

Jen mžik a koráb letí osamělý

kdož dlel by tam, kde osud duby drtí 0
divokým skokem letí v noční chmuru,
tam někam v dál, kde čeká přístav smrti.

Již stěžeň padnul, s ním ta flaga pýchy,
jak z děla rána po vodách to znělo,

sloup jisker šlehnul k nebeským až branám
a zas se kolem doslepa vše stmělo.

A koráb zase dál a jemu v týlu
saň sedí ohni'vá a hladně ničí

oud po oudu i kusy v propast házi
a vlny dole varem kypí, syčí.

Již trup se nÍžÍ, jako sen by dýmný
se rozplývají charé jeho rysy

jen chvíli ještě, malou, krátkou chvíli
a popel můj se s širým mořem smísi!

8bírka:.ouvi.ló četby školni. 28.

5