61

VIII.

Když dal osud píseň tobě - jen ne dlouhou, Jen ne
dlouhou 1

Posluchači hlavy věsí,
každý již se poodvrací,
zavzdychne si, zašeptne si:

"Zestár' pěvec - hlas už ztrácí I"

Když dal osud cestu tobě - Jen ne dlouhou, jen ne
dlouhou 1

Poutník pak už sice všaký,
'hujně okolo se nesa,
outtpně tě měří zraky:

"Chudáček už už klesá - klesá I"

IX.

Jesenní kraj jsem, znavenÝ'

po bujném, úrodném letu.
šerá se po nebi chmura pne
a písně mé mají se k letu.

Uprostřed kraje je bílý chrám

- tužby mé dosud jej staví đ
kol jeho věží se písně mé

teď slétaii v šveholné davy.