VII.

Když jsem mlád byl - když jsem mlád byl.
jaká vůně byla v lesích.

jaká zeleň po lučÍJllách.

jaké modro na nebesích I

Co si v prsou písní hrálo.

co jim na rtech poletala
vše mi v světě v píseň zrálo,
vše a vše se zpěvem stalo I

Myšlenka v zpěv proměněná
zvonila jak ocel zvoní.
šuměla hor nad temena.

jak když orel mraky honí.

Ach jak zněly mladé slohy

jasným zvukem, slyšny všude.
myslím. žez mých zpěvů mnohÝ'
také přes hrob zvučet bude!

Přišel podzim - těžké časy P
náhle les víc nemá vůně,
lučina ,ne květů více,

nebe modra ve svém lůně.

Přišel podzim, dny s ním rmutné,
šerá rána, noci černé,

myšlenky v nich k smrti smutné,
nedozírné, nedoměrné!

Myšlenka se pírkem chvěje,
hlas se jako lístek třese

a co teď ret slabý pěie,

víc se přes hrob nepřenese.