59

Ze ten Jen na skon smí si naříkati,

kdo hlucho kvetl, bez ovoce přejde,
kdo bez vzkřísení pod tu hroudu sejde °
ba ,naříkati, třeba zaplakati -

Co dál? - Nic, nic - ach pranic, moii ctění,
chtěl jsem jen říc' - vždyť též to Hní jistí X
že není dobře vše ve světě čísti

a ještě hůř že: myslit o všem čtení.

VI.

Tak zvolna - tak smutně - tak sám a sám
svou loďku dál životem sunu

což nechtěla pražádná dušička

sem do mého vsednout člunu?

Ach odpusť mně pánbůh tu otázku
a nečiň můj hřích ještě větší:

když vesla svá nad vlny nadzdvihnu đ
vždyť kanou s nich slze něčí!

Když na konec kormidla pohlédnu,
vždyť trhnu tak plaše, tak prudce:
tam v zadu ty pruhy - toť spínají

se za mnou dvě bílé ruce!